12. 7. 2004 - pondělí

Hned jak jsem vstala, běžela jsem popřát babičce k jejím 73. narozeninám. Předběhla mě ale teta Věra, která babičce gratulovala předtím, než si odešla zahrát tenis. Strejda Sváťa tvrdí, že to, co Věra chodí hrát, tenis není. Je to prý jen přetlačování míčku přes síť. Ale po sedmdesátileté šťabajzně asi nemůže chtít hru letošní wimbledonské vítězky.

Po Věře odešel někam i Dick, a tak jsem zůstala v baráku s babičkou sama. Věra se vrátila v deset, Dick o hodinu později s jedním ze svých vnuků. Posadil nás všechny do auta a odvezl k moři.

Byla jsem ráda, že mám konečně parťáka na blbnutí. Vždycky jsme s Caulem běželi co nejblíž k vlně a pak jsme před ní utíkali zpátky na břeh. Několikrát jsme to ale nestlihli, a tak jsem měla mokré tříčtvrťáky až k zadku.

K autu jsme se vraceli po cestě na útesu. Několikrát nás minuli jezdci na koních. Byla jsem docela smutná, protože se mi stýská po těch milých potvůrkách, o které se starám ve Struhařově. Zastavila jsem se na kraji útesu a dívala jsem se na otevřené moře. Měla jsem sto chutí skočit dolů a doletět ke stájím.

13. 7. 2004 - úterý

Ráno jsme jeli nakoupit. Věruška nakupovala a nakupovala a u pokladny zaplatila za kotel věcí 90 dolarů, aniž mrkla okem.

Asi ji utrácení baví, protože nás vytáhla do obchodů ještě odpoledne. Chtěla babičce koupit nové plavky. Projely jsme s ní zbytečně tři obchoďáky. Buď měli malé plavky, nebo za ně chtěli moc peněz. Babička řekla, že radši bude lákat dědečky na svůj starý model z českého Prioru.

Zajely jsme ještě ke Sváťovi. Dostala jsem od něho tričko s koníky a sto dolarů, abych si mohla něco koupit v Egyptě, kam poletím za měsíc.

Večer jsme hráli domino a karty. Babička jako vždy prohrávala.

14. 7. 2004 - středa

Dnes jsme si trošku přivstali, protože nás čekala cesta k Tomášovi. Nejdřív jsme se ale museli zastavit v Tomášově firmě pro klíče od baráku. Hned jak jsme vystoupili z auta, vyřítili se na nás dva psi. Max, kříženec bůhví čeho s čím, a Bailey, zlatý retrívr. Podle toho, jak se k nám chovali, si myslím, že je tam má Tomáš na olizování návštěv.

Tomáš má nádherný velký dům. Z terasy se jde na molo, kde kotví jeho dvě lodě. Taková malá soukromá loděnice. Byl by to baráček podle mého gusta. Blbla jsem s Tomášovým synem Kylem ve vodě. Vůbec se mi z ní nechtělo ven.

Odpoledne přijel Tomáš s Francinou a s Nicol. Nicol je Tomášova nejstarší dcera, je o dva roky starší než já. Naposledy jsme se viděly před deseti lety v Praze, když tam s ní Tomáš za námi přijel. Tenkrát jsme je vzali do naší loděnice. Když jsme vycházeli pozdě večer z klubovny, zakopl Tomáš na schodech. Protože držel za ruku Nicolu a ta zase mě, vlály jsme za ním jako praporky. Nicole se nic nestalo, ale já jsem měla druhý den na tváři pěknou modřinu, protože jsem se praštila hlavou o zábradlí. Mamka se tenkrát bála, že na ni učitelky ze školky pošlou sociálku.

Víc jak dvě hodiny jsme s Nicol jezdily na vodním skůtru. Nejprve jsme musely pomalu projet okolo dalších mol se zakotvenými loděmi, potom Nicol přidala plyn a vyrazily jsme. Na poslední chvíli jsem se jí chytla kolem pasu. Jinak bych asi uletěla, protože jsme uháněly rychlostí padesát mil za hodinu. Takhle rychle jsem nejezdila ani na člunu s přívěsným motorem.

Po večeři jsme se vrátili do Menlo Parku.

15. 7. 2004 - čtvrtek

Dneska byl odpočinkový den. Dopoledne jsme se zajeli podívat do Stanfordu na tenis. Hráči se škvařili na sluníčku, my jsme se dívali, jak se potí a lítají za tím malým nesmyslem. Večer jsme hráli karty. Babička zase chtěla prohrát.

16. 7. 2004 - pátek

Na dnešek vyhlásila Věra úklidový den. Umyla jsem Dickovi auto a pomáhala jsem se sekáním a zaléváním zahrady.

Na večeři přišel Dickův syn Bruce. Přivedl s sebou manželku a příšerně tlustého psa Sheebu. Tomu se naše večerní procházka moc nelíbila.

17. 7. 2004 - sobota

Věruška šla ráno na tenis. My jsme si s babičkou umyly vlasy a potom jsme lenošily na zahradě. Pozdě odpoledne jsme všichni byli na trhu, který je v Menlo Parku jenom jedenkrát do roka. 

18. 7. 2004 - neděle

Ráno jsme vstali už v pět hodin. Jeli jsme totiž do Las Vegas, což je asi 543 mil (874 kilometrů) od Menlo Parku.

V Las Vegas budeme až do čtvrtka. Máme docela solidní apartmá. Bydlíme s babičkou v jednom pokoji, Věra s Dickem ve druhém. Každý pokoj má svoji koupelnu, v jednom je ještě navíc vířivka. K dispozici máme hotelový bazén.

Večer jsme se byli podívat po městě. V Bellagio bylo hudební představení, při kterém různě stříkala voda z fontán. Dá se říci, že to byla taková několikánásobně větší Křižíkova fontána, co je v Praze na Výstavišti. Ještě jsme byli v Mirage a Caesars Palace.

19. 7. 2004 - pondělí

Hned po snídani jsme se šli vycachtat do hotelového bazénu. Potom jsme jeli do kasina Paris. Měla jsem dojem, že jsem opravdu v Paříži. Nechyběla samozřejmě Eifellovka a "pravá" pařížská ulice.

Ve Venetian (Benátkách) zase měli kanál s gondolami, Most vzdechů, Dóžecí palác a náměstí svatého Marka.

Na každém místě jsme strávili několik hodin, aniž bychom stačili všechno pořádně projít.

Večer jsem na Fremont Street obdivovala údajně největší velkoplošnou obrazovku na světě. Připadalo mi, že je velká jako několik fotbalových hřišť.

V jednom z kasin jsme si potom dali k večeři pizzu. Babička zatáhla Věru do herny, kam mě sice pustili, ale hrát jsem samozřejmě nemohla. Zašla jsem proto s Dickem do indiánského obchodu, kde jsem mámě koupila amulet proti špatným snům. Za chvíli zase začíná škola, tak ho máma bude určitě potřebovat.

20. 7. 2004 - úterý

Po ranním plavání jsme navštívili kasino MGM Grand. Připadala jsem si jako v pražské ZOO, protože tam za sklem pobíhala lvice. Na rozdíl od Prahy si s ní ale hráli cvičitelé a předváděli, jakým kouskům ji naučili.

Hudební šou v Excaliburu bylo hezké, ale víc se mi líbilo v New Yorku a hlavně v kasinu Circus Circus. Než jsme se vrátili zpátky do hotelu, utratila jsem dva dolary na atrakcích pro děti, protože jsem se nemohla svézt na horské dráze v New Yorku, která se řítila rychlostí 67 mil za hodinu. Napřed jsem se bála a když jsem se bát přestala, tak se zase bála babička a nedovolila mi to.

21. 7. 2004 - středa

Dopoledne jsme byli znovu v Mirage. Viděla jsem tam bílého tygra velkého jako kráva. Docela by mě zajímalo, proč tak vyrostl. Že by ho krmili návštěvníky Las Vegas?

Do večera jsme se stihli podívat ještě do dalších kasin. Uvnitř Aladdina byla umělá bouřka s pořádným deštěm, v Luxoru jsem si připadala jako v Egyptě.

Nejlepší byla námořní bitva v Treasure Islandu. Stáli jsme ale tak šikovně, že mě nejprve zmáčel mohutný gejzír, který vystříkl po dopadu dělové koule. Za chvíli začala hořet jedna z lodí. Byl to takový žár, že jsem se bála, abych nepřišla o chlupy na rukou. Ale alespoň jsem uschla.

22. 7. 2004 - čtvrtek

Zase jsme strávili skoro deset hodin na cestě zpátky do Menlo Parku. Měli jsme toho plné zuby, tak jsme se šli akorát na chvíli projít, abychom se protáhli a docela brzy jsme zalezli do postele.