ŽENA

Schoulená v monolitu čedičových skal zaklínám obavu do rtů, bloudím v tmavém porostu trav, míjím stezky do nikam, jazykem maluju spirálu mandal milování.

MUŽ

Rukou spálenou letním sluncem bloumáš po žiloví vápenců dechu, prsty zkoumáš krajinu úbočí, tápeš k vrcholům, tvůj jazyk jako smrtihlav přikovaný žárem slabin plánuje strategie útoků.

MILENCI

Otevírám vrstevnice ženy, útočíš na má uzemí, rozechvělá přijímám vpád, vězeň stal se věznitelem těla, když bolestná touha křičí radostí..