a ráno padá padá padá
do tmy mých očí
a do rytmu tramvají zvonících ze všech sil
takovýho je kraválu
jenom aby mě nepřejeli!
mě s panenkama co by spolknul asfalt
mě s tělem prosyceným uvnitř jedem
v množství co stačí k zabití pár lidí
ale nikdy ne na likvidaci touhy
jenom do polomrtva
do zapomenout do smět
smět nevědět smět zůstat
smět sedět v obraze se zlatočerným rámem
bez hnutí v sametových barvách tvarech
abych nepokazil hru šerosvitu
a ráno padá padá padá
šero se krčí
dole u zdi zahnaný pištím tiše s ním
mám v sobě něco co by vás
co by vás každýho zabilo
jak bych s váma moh mluvit stejnou řečí?
melodie slejvaná ze všech směrů
se špetkou železa a s trestí která voní
ženskou ječivou cikánštinou
do dvanáctihodinovýho hrnce (větší není)
se spoustou čpící krve ještě ze včerejška
vlastně musel zbejt i kousek z těch ohňů
zápálili jsme je kolem na počest war against sleep
aspoň kůže po ohni kosti po ohni
kůže jak oranžový plexisklo hlavolamu
něco tu je… takový černý rány v zemi
žádný hračky z magický průhlednosti
(stejně ta pomerančová věc byla nejdřív ropou)
neležej na místech kde jsme leskle mrkali
do plamenů do tmy minulý noci
do masa… ráno padá a dovnitř se nám vpíjí
nad jizvama kde stydne popel pohyby doutnání
my jsme si nehráli že hoří
to bylo opravdický pálící požírací
nedotknutelný jako šelma co hned trhá
nic nanečisto mizející vločky vteřinových malých her na čisto
jediných Jako
to utrousila jak tudy proběhla touha a jak pelichá - stará
třeba slyšet jak se čas trhá
a sladce uvěřit že to mi tvoje prsty chystaj obvazy
po zrnkách si krást sny je legální i v našich zákonech se zákazem všech Jako
nic nanečisto mizející vločky vteřinových malých her na čisto
protože to celý nebyla hra ale válka
|