Prolog |
Ty verše nejsou moje, aby bylo jasno, ale je to tak nádherné, že jsem si myslel, že si to musíte přečíst . |
|
Neklidný hrob |
Mé Neteři přijel přišel dopis od jejího Mládence .
Má náruč je jak mrtvá zem
z úst čpí mi hlínou, má milá .
Věř však, že vše přebudem
jen kdybys je políbila .
Kdypak se zas setkáme, kdypak, má nejdražší ?
Až mrtvé břízy zas z nové mízy
zeleně vyraší
zeleně vyraší .
" Zní to tak nádherně, " řekla má Neteř .
" Ty stromy jsou mrtvé už přes třicet let . Neobživnou . Ani tvůj milý ne ."
Neteř upustila dopis .
" Lžeš , " řekla pouze .
" Ne ."
" Proč - proč musíš každému ukazovat jen to, co vidíš ?! Každému musíš zničit život, aby skončil zahořklý a starý jako ty ! Ano, víš, že takový jsi, Starče, ale nechceš si to připustit, protože víš, že s tím nic neuděláš ! Proč každému ničíš iluze o životě ?! "
"Jsi tak mladá, nic nevíš ... Myslíš, že stojí za to zamilovat se ? Ne . "
" Aha, takže každý musí trpět za tvou chybu, co ? "
Více už neřekla . Proměnil jsem ji v kámen . Chtěla to kouzlo na mne použít už včera večer, ale když spím, tak jsou kolem mne nejsilnější ochranné bariéry . Akorát jsem začal dřív . |
|
Epilog |
Má náruč je jak mrtvá zem,
z úst čpí mi hlínou, má milá .
Věř však, že vše přebudem,
jen kdybys je políbila .
Kdypak se zas setkáme, kdypak, má nejdrařší ?
až mrtvé břízy z nové mízy zas
zeleně vyraší
zeleně vyraší . |
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|