tejo, tohle už fakt ne- takže vzpomínkovka, naprosto poslední
Na rozloučení
Nechala jsem zemřít svou největší lásku spálila jsem jí na popel a všechny vzpomínky jsem polila benzínem a zapomněla zapálit chodila jsem kolem ní se srdcem zavěšenym na háčku třeba jí dojde jak moc mi chyběla jaktože ona kvůli mě brečela jen jednou a já už dva tejdny
***
stačí jeden zásah mimo a celej chrám začne hořet nazvladatelností všeho -nepamatuješ si..? chtěla jsem se utopit v slzách a přejíst se práškama s chlebem a zases´ to byla ty kdo mi v tom zabránil a pak to bylo přesně naopak
***
na takovejhle náš konec sme ještě nebyly připravený čas je rychlejší než my trochu nestíháme ale přitom "věříš na usmíření" tak si snad prominem tenhle "láskopad" protože fakt se snad tolik nestalo, pršelo.. a ještě nepřestalo deštík se přežene a přijde bouřka už nemam sílu dál vzpomeň si na vlastní slova "že všechno má aspoň malej kaz" snažila sem se, asi ne dost jenom koukáš na lásku co umírá ti u nohou odvracíš pohledy a já na to usmíření skoro přestávám věřit a za obzorem se mi ztrácí poslední -
-chrám zapomenutých smrtí...
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'hippiesanda', 17.07.2004 20:25.
Moc dobré verše, hippienko! To rozhodně tipnu. Máš moc milé srdce. Nechci Tě strašit, ale takových zklamání zažiješ ještě hodně. Mezi nimi naštěstí období plná obrovské radosti. A moc Ti přeji, aby ta trvala mnohem déle!