Dílo #749
Autor:hubitel
Druh:<žádný>
Kategorie:Próza
Zóna:Jasoň
Datum publikace:16.11.2003 00:01
Počet návštěv:471
Počet názorů:7
Hodnocení:2

Prolog
speciálně pro niu :))
sny XI.
0120 19./20.10.2003/1: jedu vlakem z Kutné Hory, dvěma vlaky, jeden je nákladní… v Nymburce stojím pod nadjezdem, je tu několik dalších lidí, za něco se mi smějí, nevím za co, když jdu směrem ke kolejím, vyběhne na mě pes, vypadá jako vlčák, ale má hnědožlutou srst jako redriver, štěká na mě a chystá se k útoku, moc se ho nebojím, dostane ze mě strach, pobíhá kolem mě v bezpečné vzdálenosti a svíjí se strachy… „Pejskuu…“ oslovuji ho přátelsky, ale on se stále bojí a utíká přede mnou…

0121 19./20.10.2003/2: děj filmu Baise moi, poněkud pozměněný… město zasáhne epidemie moru, holka se vrací domů i s dítětem, má taky mor, její přítel přenese veškerou zodpovědnost za jejich živobytí na ni a sám si užívá večírků a sexu, holka se z toho dostane, a pak se mstí

0122 21./22.10.2003: mám vést nějakou holku, nepamatuji si, z jakého důvodu, je nahá, objímám ji rukou a moje dlaň je těsně nad kundičkou, postupně se k ní přibližuji a hladím ji tam, ona říká, ať toho nechám, ale směje se u toho, nemyslí to zrovna vážně, cítím, jak vlhne…

0123 23.10.2003: chci si zapsat předchozí sen, který si už nepamatuji, sháním po domě papír, na který bych ho mohl nepsat, žádný nemůžu najít, rozčiluji se kvůli tomu, dům je plný hostů, pak nějaký seženu, vezmu propisku, ale ta po pár slovech přestane psát „Doprdele!“ zakleji, matka se rozčílí, že jsem sprostej a dá mi pěstí do břicha, jako že jí opravdu štvu, taktak ránu vykreju rukou „Kdybych ji nevykryl a tys mě fakt bouchla, tak s tebou snad nikdy nepromluvim,“ říkám jí, „Tak se podívej co děláš, seš tady úplně k ničemu, jenom sedíš v kuchyni a čumíš, jak vařim“ - „Ale vždyť nikde jinde nejseš…“ odpovídám jí na to, ale ona už je duchem jinde, protože se rozpadla trouba, složila se jako nějaká rozklížená bedna, matka vezme do ruky kousek koláče, který se v něm pekl a ochutná ho – je už upečený, ale trouba je zjevně v háji… v konvici se uvaří voda na čaj, P.L. ji rozlévá do hrníčků, na jeden voda nevyjde – na ten můj

0124 23./24.10.2003: jsem se skupinou mladých lidí, hodně holek mezi nimi… najdu na zemi peněženku, prohlížím ji a jsem překvapen tím, kolik je v ní peněz, nejdřív objevím pětistovku, potom dvoutisícovku, nakonec pětitisícovku, pak ještě nějaké cizí peníze… modré bankovky s číslem 70 000… strčím ji do kapsy, potom jedeme tramvají, nemám lístek a přijde revizorka, zeptá se i mě, jestli mám lístek, říkám že ne, vytahuje svůj bloček a začne vypisovat tu pokutu… rozmýšlím se, jestli mám zaplatit, protože ve své peněžence žádné peníze nejsou a tu nalezenou peněženku se bojím vytáhnout z kapsy, protože by se mohlo provařit, že není moje… tramvaj zastaví a dveře se otevřou, v tu chvíli mě to napadne – vyskočím ven a utíkám, co to dá, ostatní běží se mnou… jedna holka se zastaví a sedá si na hromadu panelů, zastavuji se taky a ptám se, co jí je… dozvím se, že má nějakou nemoc a prostě nemůže běžet dál, cítím, že bych měl utíkat dál – kvůli té revizorce, ale neodbíhám, nerozhodně postávám u ní, nevím, co mám dělat

0125 25./26.10.2003/1: jsem v baru s J., nemám už peníze, tak jdu domů, jsem s J. dohodnutý, že část útraty zaplatí za mě, ale při placení zjišťuji, že nezaplatil, trochu se kvůli rozmrzím, ale protože vrchní znám, tak je vše vpořádku, můžu zaplatit jindy, jeden z opilých lidí na baru vstává a říká: „To, že nemáš prachy, by nevadilo, ale že máš tepláky dole na gumičku, je neodpustitelný,“ ostatní si toho pobaveně všimnou, snažím se gumičku zastrčit do boty, aby nebyla vidět, pak se mu nějak vymlouvám, on na to říká: „Jasně, budem ti řikat ‚Politik‘,“ teď za mnou stojí i J. a je tím rozesmán, říká, že mi to zítra připomene, pak jdu domů… cestou posílám smsku Z., jestli není někde venku, že bychom šli ještě někam spolu na chvíli, v té zprávě je pak ještě něco důvěrného, možná něco jako kompliment, už si nevzpomínám, když dojde výpis, zjistím, že jsem to poslal M. ( holka ), které zprávy jinak zásadně neposílám, protože se ke mně zachovala pokrytecky, začnu psát novou sms, kde jí sděluji, že jsem se splet, protože to patřilo Z., ale než ji dopíšu, přijde zpráva od M., píše se v ní: „Zejtra budu mít čas, ale dneska spolu nikam nesmíme, kdyby nás B. viděl, že spolu chodíme, tak bych přišla…“ – už nevím, jak to tam bylo formulováno, ale šlo o to, že by přišla o nějakou platební kartu, asi nějaká zásada, co oni dva si spolu dali, když se rozcházeli, mám chuť jí napsat, že s ní chodit nechci, ale nakonec nic nepíšu a je mi příjemné, že se mnou chce chodit a že se to klidně může stát, když budu chtít, cítím, že bych chtít měl

0126 25./26.10.2003/2: přišel jsem do nějakého baru se Z., ptám se jí, co si dá k pití, a jdu pro to k pultu, když se vrátím, je už s A.K., něco si říkají, pak si dají pusu, ale takovou, jaká se dává třeba při přání k narozeninám, nežárlím, Z. je nějaká taková… asi hezčí, má tmavší vlasy a působí hrozně sexy a přitažlivě, bavím se s ní, pak se líbáme… pak mě vezme za ruku a táhne mě ven, cestou potkáváme nějakého člověka, možná to byl A.K., jak říká „Tak si to užij,“ vtáhla mě na pánský záchod do jedné kabinky, dveře nezavřela, vně dveří prochází po chodbičce kolem umyvadel nějaký typ a dívá se na nás, ona ty dveře zavře, skloní se a stáhne mi kalhoty a chce mi ho kouřit, cítím, jak mi tuhne penis, těším se

0127 28./29.10.2003: jsem s bratrem v koupelně, jsme asi ještě malé děti, pereme se tak nějak spíš pro zábavu, udělám na něj nějaký chvat, po kterém on přepadne kotrmelcem přes okraj vany a spadne dovnitř, mám o něj strach, co se mu stalo, vstává a šahá si do pusy, přemýšlím nad tím, jestli si vylomil zub nebo ne, vyjde najevo, že skutečně vylomil, teče mu z pusy trochu krve, najednou jsem to já, kdo má ten zub vylomený, nejsem tím nijak překvapený, prostě jako by to tak bylo od začátku, přejíždím po hraně zlomu jazykem, potom prstem, je šikmá a drsná jako kostní dřeň, nebolí to nijak zvlášť

0128 30./31.10.2003/1: inspektor Schimanski vyšetřuje nějaký zločin na internátu… někteří lidé ho upozorňují, aby to nebral tolik osobně, jak má ve zvyku, dojde si pro jednoho policajta, co má na tom internátu nějakou funkci, protože ten je podezřelý, nasadí mu pouta, ale ne na obě ruce, jenom takové to pouto na jednu ruku, aby musel jít s ním, Schimi se nejdřív rozmýšlí, jestli mu má dát na obě ruce, ale nakonec se rozhodne jenom pro jednu ruku, to pouto ovšem je udělané tak, aby bolelo, když je na ruce… cajt se na něho vůbec nezlobí, dokonce s ním spolupracuje a normálně si s ním povídá… jdou po chodbě, co spojuje 2 budovy toho internátu, vypadá to tu jako na pedagogické fakultě v Praze, v té chodbě stojí místní mafiánský kápo, Schimi mu něco říká a je u toho dost vzteklý, kápo vytáhne obrovský samopal s kulatým zásobníkem a namíří ho na Schimiho a řekne, aby okamžitě vypadnul, Schimi uteče tedy pryč chodbou do druhé budovy, za chvíli za ním přijde ten cajt s poutem na ruce, Schimi je úplně v šoku a vypadá, jako by se z toho měl za chvíli sesypat, cajt ho uklidňuje, jsou tu 2 novinářky, jedna z nich zamíří velký objektiv na Schimiho, aby ho mohla vyfotit, ale ta druhá ji zadrží „To není zajímavý,“ říká… pak jdou Schimi a ten druhý na pokoj toho cajta, uvnitř mu říká: „Pojď se mnou na tělocvik, přijdeš na jiný myšlení, je to cvičení vlastního těla,“ tak jdou, cajt už nemá pouta, vejdou do místnosti, kde se má cvičit, teď jsem já tím cajtem, Schimi si sedá úplně vlevo, já dost daleko od něj, projede mi hlavou myšlenka, jestli bych si neměl sednout vedle něj, když tu nikoho nezná a já skoro taky ne, ale nakonec zůstávám tam, kde jsem… cvičitel říká, abychom si sedli vždy 2 za sebe, chytili toho před námi zuby za vlasy a rukama provedli nějaký cvik, přede mnou je L.M., který mi vždy připadal odporný a štítil bych se ho vůbec dotknout, pak si ale všimnu, že tu je taky vysmátý kluk s dlouhými hnědými vlasy, vyberu si jeho a on proti tomu nic nenamítá, rozhlédnu se kolem, je tu sice většina kluků, ale taky dost holek, na mě však žádná nezbyla, zakusuji se tedy do těch vlasů a dělám to, co řekl cvičitel, abychom dělali, kluk se pořád směje a já si všimnu, že to s těmi vlasy nikdo kromě nás dvou nedělá, že to asi byla nějaká nadsázka, ale je mi to vlastně jedno, povolím sevření čelistí a zjistím, že mám plnou pusu vytržených vlasů, ukazuji to tomu klukovi a on se směje ještě víc, snažím se ty vlasy vytáhnout ven, ale cítím, jak jsou omotané kolem zubů a vězí až hluboko v jícnu… říkám si, že jich budu mít asi plný žaludek

0129 30./31.10.2003/2: jsem na školních záchodech, cosi tu provádíme, už si nevzpomínám co… pak vyjdu ven a vidím utíkat asi 3 zloděje po schodech, jsou celí opletení červenou vlnou, takový komplet

0131 2./3.11.2003/2: jdu u nás doma dovnitř do domu, za dveřmi do chodby strašně táhne, tolik, že se dá tak trochu poletovat v proudu vzduchu, který vniká škvírou mezi prahem a dveřmi, vždycky stačí trochu nadskočit a tak nějak si do toho větru lehnout a proud mě unáší… dosednu asi metr za dveřmi zase na zem, teď je tma… vzpomenu si, že by ten vítr by mohl být způsobený tím, že je uvnitř černá díra, která ten vzduch nasává, vyděsím se té myšlenky, že skoro uteču z domu, ale pak se tam zas bezstarostně vracím… teď je světlo, zase si hraju v tom proudu, dovnitř přijdou rodiče a říkají mi, že vypadám jako blázen a kroutí nad mým činěním hlavami, ale mě to baví si tak hrát, zase se nechávám odnést, tentokrát doletím až nahoru nad schody do patra, což je dost daleko od těch dveří, vznáším se pod stropem, říkám si, že bych mohl teď chatovat na netu, nohama zavazuji o mastičky a parfémy, které jsou vyřazené na stupínku nad schody, skleněné lahvičky se rozprskávají o schody „Tak já už jdu rači dolů !,“ křiknu, aby matka v kuchyni věděla, že už jsem toho nechal, přistávám zase…



0132 3./4.11.2003: jsem ve velké budově, její střecha je asi ze skla, nahoru vede točité schodiště… vypadá to tu trochu jako ve sklárnách v Poděbradech, jenže ty schody vedou k jednotlivým bytům, jdu až do nejvyššího patra, schody jsou volně umístěné v prostoru, ne že by měly nějakou svojí chodbu, prostě uprostřed té velké budovy vedou schody a po jedné straně jsou ty byty a po druhé je hala… úplně nahoře je jeden jediný byt v tom patře, docela už úzký prostor, otevřu dveře, byt se sestává z předsíně a jedné místnosti, cítím, jak moc je útulný, má tu bydlet nějaká holka a já za ní mám jít, otvírám ty dveře do předsíně, je tu pár věcí, všimnu si, že na poličce leží stovkové papírky, připadá mi to trochu zvláštní, že jsou v bytě holky

0133 4./5.11.2003: jsem doma, je tu nějaká zahradní sešlost, pár kamarádů, rodiče a naše třídní z průmyslovky, zazvoní zvonek, tak se jdu s třídní podívat, kdo to je, je to předseda komise od zkoušek na nástavbě, přinesl mi dekorativně vázané vysvědčení, podal mi ho do ruky a k tomu umělohmotnou misku s teplými těstovinami s masem… vede k tomu takovou řeč, docela vidláckou: „Počkej za rok – až se budeš hrabat někde v kanále…“ – „Ale já už mám zařízenou civilku…“ – „…si vzpomeneš, na to co je v životě nejdůležitější“ – „A co je v životě nejdůležitější ?“ – „No máme 2 pohlavní orgány, jeden označujeme čárkou, druhý kolečkem, je to tak ?“ – „…je,“ říkám neochotně po chvilce mlčení, myslím na to, že by měl už vypadnout, vidlák jeden… „Tak nashledanou,“ pronáším a otáčím se a odcházím, „Ahoj,“ slyším za sebou třídní, jak ho taky zdraví… dívám se na to vázání vysvědčení, je na tom popisek, ve kterém jsou 2 chyby, jedna pravopisná, jedna faktická… přicházím ke zbytku společnosti, někdo mi vezme těstoviny z ruky… ukazuji desky a mluvím o těch chybách…

0134 5./6.11.2003: jsem ještě s jedním klukem v nějaké továrně… je to továrna na zpracování radioaktivních materiálů… ale nejsme uvnitř v halách, sedíme mezi stromy v areálu, na klíně mám papír, do kterého si cosi zapisuji, zmíním se v textu o hulení, pak přijede auto, ve kterém sedí J.D. na místě spolujezdce a jako řidič muž kolem 40 s plnovousem, J.D. vystoupí z auta a vezme mi ten papír, jde ho ukázat řidiči… oba přijdou k nám, začnou na nás křičet, že tady nemáme co dělat… „Občanku !,“ vykřikuje fousatý a snaží se mě prohledat, bráním se: „Vy jste snad nějakej veřejnej činitel ?,“ křičím na něho, ale jemu je to jedno, násilím nás naloží do auta, vzteky kopu J.D. do nohou, protože je to bonzák a nemám ho rád… odvezou nás do budovy, kde nás vyslýchají, docela nám teče do bot, vypadá to špatně, utajený objekt… všimnu si otevřeného okna, jsme asi v 1. nebi 2. patře… vyskočím ven, obíhám budovu, abych našel nějaký úkryt, žádný tu ale není, po stěnách budovy zavřené dveře, říkám si, že bych měl zkusit, jestli náhodou nejsou některé odemčené, že bych se tam schoval, ale asi na to nemám dost času se takhle zdržovat… pak doběhnu na místo, kde je plot kolem továrny nízký, je tu trávník a terénní boule, rychle ho přelezu a běžím pryč kolem remízku v polích, je dlouhý vede až k blízké vesnici, doběhnu tam… myslím na toho mého společníka, snad udělal totéž a taky se z toho dostal, byl jsem tak zaměstnaný útěkem, že jsem se cestou ani neohlédl… bavím se v místní hospodě s nějakou holkou na tohle téma… „To je stejně debilní, my jsme do tý továrny došli a ani jsme neviděli žádnej zákaz, nikdo nám nic neřek, abysme tam nechodili“ – „No vy jste tam byli aspoň dobrovolně,“ říká ta holka… ona tam pracuje… asi za trest, nebo já nevím… pak jdeme okolo vrátnice, dívám se do areálu továrny – jsou tam vojáci s barety vínové barvy
Epilog
ještě furt pro niu :)))

Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'hubitel', 18.11.2003 22:47.

Názory čtenářů
16.11.2003 00:15
Mathew
blues černého kafe
16.11.2003 00:25
Lu_Po
vlasy vyrvat ... v pozitivismu :)
16.11.2003 10:29
fungus2
Ech to je dlouhé, ale dobré. TIP
16.11.2003 10:58
Dash
Dlouhé, ale fajn :o)
17.11.2003 14:15
nia
hmm, jen premyslim, proc je to pro me. ale jinak pohodka, mas zajimavy sny a celkem je jich hodne:)
18.11.2003 22:40
hubitel
nia: však sis to přála, ne ?... holt to vyšlo na tohle indiferentní dílo : )
17.12.2003 21:57
Humble
:o)

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)