I. Konsorcium štírů
Nebe je žluté
jak otrocká kůže,
žíznivý přelud dne ze studniční skruže
uplývá
bezbřehá poušť ta sypká bárka
A Slunko zlatá cirkulárka
rozjetá
na šest světových stran
šavličky štírů, mozoly kamenů
suchá zem plná ran
a nikde ani jeden cypřiš, platan, osika
bezbřehost
delší než vlas má Locika.
II. Hodina mezi fatalistou a snílkem
Bazar zrcadel fata morgany
jak skleněný ledňáček, na chvíli držený v dlaních, který vzápětí puká
výprodej vzdušných zámků, poslední akce, slevy až za hrob
A stejně snům věřím
jak když malý dítě ve vaničce natahuje hrabičky prstíků ke své šťastné hvězdě
Bez snů bych si přišel
jako v poušti |