Henry uslyšel za okny svého domku dusot kopyt. Beze spěchu a zručně tesákem otevřel lahev vína a nalil do dvou zlatě zdobených pohárů.  Měly spousty škrábanců a byly staré jako on. Lepší ale neměl. Je to vlastně příhodné, pomyslel si. Dveře hlasitě zavrzaly a otevřely se. Henrymu už zrak slábl, ale tuto siluetu poznal bezpečně. „Výsosti.“ – ztěžka a pomalu poklekl na bolavé koleno. „Henry, příteli, vstávej! Tak rád tě zase vidím!“ Oba muži se objali silou letitého přátelství. „Tak rád Tě vidím!“, zopakoval král William.

Henry zvedl číše z prostého vrásčitého stolu a podal jednu králi: „Bosmarské sklepy, třicet pět let staré“. Král přivoněl a pak oba své poháry vypili, jak víno pijí staří válečníci. „Kde suchar a asketa jako ty přišel k pětatřicet let staré Bosmarii?“ Popíchl vladař dávného přítele. „Dárek“ odvětil Henry se slabým a téměř omluvným úsměvem.

„Hezky sis to tady zařídil, kousek od moře. Z tebe se na stará kolena stává romantik, Henry.“ prohlížel si malé stavení vladař zevnitř a poté i z venku. „Co zemřela Root, nepotřebuji velký dům.“„Chápu, samota se lépe snáší v malém.“ Řekl se zřetelnou empatií v hlase vladař a pokračoval v obhlídce bezprostředního okolí domu. „Mohu nabídnout procházku k moři, pokud nejste unaven, pane.“ „Rád, už mi to sezení v sedle nesvědčí.“ William vydal pokyny osobní stráži. Pak oba muži volným krokem odešli vstříc soumraku.

„Jak je to dávno, co Tě opustila Root, Henry?“ Začal po chvilce tiché chůze vladař, zatímco se sehnul a z jemného písku vyndal pěknou mušli. „Sedm měsíců“ „A jak to zvládáš?“ „Pomalu si zvykám, Výsosti.“ „Tvou sestru jsem měl rád. A nech toho alespoň tady, sakra. Znáš mě pětatřicet let. Vychovával jsi mě, byl jsi mým rádcem a pobočníkem. Nikdo se mnou neprošel tím, čím ty. A nikomu nevěřím tak jako tobě, příteli“ „Díky, Williame.“

Kráčeli dál k moři. Nedaleko před nimi bylo několik skalek a balvanů, na kterých posedávalo pár racků.  Slunce zvolna stékalo k vodní hladině a barvilo ji na teplem, klidem a mírem.

„Co ten nový pobočník?“ Zeptal se asi po minutě ticha Henry. „Ulrik? Snaží se. Je odpudivě horlivý. Má plnou hubu keců o oddanosti koruně.  Kdybych mu řekl, ať si ho vykouří v poledne na náměstí, bude všem kolem dávat na odiv svou loajalitu s vlastním ptákem v hubě.“ Henry se upřímně zasmál, a s ním i William. „Také bych to udělal. Tedy dnes už se spíš jen pokusil.“„Já vím, příteli, já vím. Ale ty by ses u toho tak debilně neculil. Nemusel jsi říct ani slovo a poznal jsem, kdy se mnou nesouhlasíš. On nepochybuje.“ Henry neodpověděl. Pomalu došli ke skalkám, vyhnali racky a posadili se právě včas, aby shlédli jímavé zásnuby slunce a moře.

„Henry“ promluvil William váhavě. „Mrzí mě to, opravdu moc.“
„Já vím, pane. Bylo to těžké rozhodnutí a Vy jste ho dokázal udělat. To vladaře zdobí.“
„Není den, abych o jeho správnosti nepochyboval.“
„Erwin byl zbojník a byl dospělý.“ Odpověděl Henry a díval se, jak slunce něžně políbilo mořskou hladinu. Vlnka přinesla předzvěst přílivu.
„Bylo mu šestnáct. Nosil jim výstroj.“ Pokračoval po chvilce William a vypadal opravdu ustaraně.
„Možná, a možná taky ne. To kvůli mně utekl z domu.“
„Nedovedu pochopit, jak jsi dokázal věrně sloužit muži, který Ti nechal setnout syna. Ani tvoje žena to neunesla. On by se zmoudřel a vrátil se. A dnes by tě tahala za vousy jeho vnoučata. Ale sedíš tu sám.“
„Byl jsem vázám přísahou, pane. Toto byla její cena. A … nesedím tu sám.“ Henry se na Williama podíval.
„Tvé závazky ke koruně už padly.“
„Já vím.“
„Vážím si tě Henry, nesmírně si Tě vážím.“ Henry mlčel.

Slunce se ponořilo do vln a čerstvý vítr cuchal mužům šedé vlasy. Ještě chvíli seděli mlčky na kamenech. „Pojď, zvedá se příliv“ promluvil první William a postavil se. „Já tu zůstanu.“ „Musíme se vrátit, nebo se utopíme.“ „Můžete se pokusit, Výsosti,“ odpověděl klidně Henry a díval se na pohasínající moře. William se ohromeně ohlédl na vzdálený břeh, na kterém sotva rozeznával siluety osobních strážců. Pak zpět na Henryho. A pak pod sebe, na rychle stoupající hladinu přílivu. Chvíli jen tak stál. Pak se lehce pousmál a opět si přisedl ke starému příteli.