Milštejn – Wikipedie (wikipedia.org)

Milštejn

1. Myšlenky fotografa 

Tady se mi to líbí. Bude se tu dobře fotit. Ale napřed musím počkat na večerní světlo, na zlatou hodinku. Někde blízko bych mohl přespat a tu skálu vyfotit ještě ráno. Má to fakt atmošku. Skála dole se skalní bránou a nad ní ještě malým skalním okýnkem, to nemá chybu. Jenom jestli se mi to podaří vzít celý, roste před ní dost stromů. Hm, ale snad jo. No, zatím to tu obejdu a promyslím. Půjdu se kouknout i z druhý strany. Určitě budou zajímavý balvany navršený uvnitř v bráně. Aha, tak tady ta druhá strana je zarostlejší, skála moc vidět není, ale nějakej záběr se najde. Ovšem tunýlek pod skálou má zajímavý příšeří, tam bych mohl fotit hned.

Uf, eště že tu mají pro znavené poutníky lavičku z klády, chvilku si lapnu, sním chleba a napiju se. Aspoň si dáchnu. Je to bezva si sednout, sluníčko příjemně hřeje, úplně idylický. Člověk skoro na nic nemyslí, cítí teplo po celým těle. Snad by se tu dalo přespat. Co kdybych si dal karimatku do tý jeskyňky? Jenom aby to nebylo moc kamenitý, asi bych se takhle nevyspal. Jdu to vobhlídnout. Ale ne, dobrý, jenom udusaná hlína, dám si sem karimatku a zalezu do spacáku. Nejprve si to vyzkouším. Super! Tady je zas bezvadnej chládek, zem docela měkká, nic mě netlačí, ptáčkové zpívají… Safra,  počítám, že v noci ale přestanou. Tady si mě doufejme nikdo nevšimne. No, mohli by sem přilítnout ti čokli z roubenky u silnice. Ále, to je tak dva kiláky daleko a psi běhají po zahradě, proč by je vypouštěli ven, ne? Každopádně jít na noc někam do vesnice a vstávat bratru ve tři, abych tu byl kolem páté, se mě teda nechce.

Teď jdu vyfotit tyhle šutry. Mají zajímavý tvary, vypadají, jako by je nějakej obr odloupl od skály, jen to zabrat z toho správnýho úhlu. Tak odsud se mi to moc nepovedlo. Co z týhle strany? Nó, to už je lepší! Škoda, že tu není žádnej turista. Mohl by mě tou bránou projít, aby bylo porovnání velikosti. Co se dá dělat. Musím udělat srovnání s něčím jiným. Naaranžuju tam třeba termosku. Jé, nebo pohorku, to bude vypadat, že tu nějaký turista zmizel a zůstala po něm jenom jedna bota…

A vida, jako na zavolanou sem někdo jede na kole. Nějakej mlaďoch. Má fakt dobrý kolo, horský, já mám sice taky, ale tohle je vo dost lepší. Mám nápad, vyfotím skálu s ním a foto nazvu třeba Svatý cyklista pod skalou, haha.

„Dobrý den, vy jezdíte v tomhle terénu?“

„Dobrý den, jo, mám to kousek, jsem z České Lípy.“

„Aha, víte, mě zaujalo, že máte připevněný věci přímo na řídítkách.“

„Mně to takhle připadá nejlepší.“

„Poslyšte, nechtěl byste se mi tady pod tou skálou projet? Potřeboval bych tu mít někoho na fotce…“

„Ale jo, proč ne.“

No to bude fakt skvělý. Ten chlapík mi spad z nebe. Stoupnu si dovnitř a vezmu ho, jak tam vjíždí. Dobrý.

„Fajn. Mohl byste se ještě otočit na tudletu stranu?“

To je ono, teď na něj šikmo dopadají paprsky.

„A ještě na druhou?“

Bezva, tady to zas bude trochu v přítmí.

„Ještě něco?“

„Ne, moc vám děkuju, to bude stačit. Přeju vám další příjemnou jízdu.“

„Tak ať vám ty fotky vyjdou. Nashle.“

Hm. Tak to by bylo. Ještě si projdu okolí, měla by tu být být nějaká pamětní cedule na lesníka, co ho zabil strom…

2, Dopis fotografa kamarádovi

Ahoj Vláďo,

Už ses vrátil z Karpat? Jaký to bylo? Měli jste hezký počasí?

Já jsem teď v hrozným průseru a moc bych tě potřeboval. Víš, jak jsem Ti avizoval, jel jsem fotit na ten Milštejn. Fakt paráda! Focení jsem si teda užil. Ale jinak katastrofa!

Chtěl jsem tam udělat záběry večer a ještě brzo ráno. Večer mi to vyšlo, slunko bylo dobrý, takže skála je perfektně nasvícená. A naštěstí se tam objevil nějakej cyklista, tak jsem ho vyfotil pod skálou, myslím, že to bude taky dobrý. Pak jsem si na noc ustlal v tý bráně, dal jsem si tam karimatku a zalez do spacáku. Vstal jsem už před pátou a šel zase fotit. Skvělý. Měl jsem z toho dobrej pocit.

Pak mě napadlo, že si vyměním objektiv na třístovku a vezmu to z větší dálky. Seděl jsem na jednom z balvanů v tý bráně a druhej objektiv si položil na domněle plošší balvan vedle. Jenže objektiv se skutálel a zapad mezi jiný balvany do takový díry, odkud nešel dostat. Jsem prostě blbec. Přitom tam byla venku taková improvizovaná lavička z klády, tam jsem si moh sednout a vyměnit to v pohodě. Snažil jsem se pak přelízt nějak ty balvany a dostat se k objektivu, ale ještě jsem navíc nějak blbě šlápl a pochroumal si při tom kotník. Docela to bolelo a nemoh jsem došlápnout. Vybelhal jsem se ven a sedl si na tu kládu a najednou se k dovršení všeho objevili policajti, co prý tam dělám, že to je chráněná oblast a kdesi cosi. Blábolil jsem něco o tom, že jsem žádnej oheň v přírodě nezakládal, ale byli dost nekompromisní a musel jsem zaplatit pokutu pět tisíc! Vduchu jsem si samozřejmě nadával, že jsem lez ven, kdybych zůstal zapikolovanej za nějakým balvanem, tak mě nenašli. Věci jsem měl taky schovaný, neviděli by je. Jediná výhoda byla akorát v tom, že mě vzali autem k autobusu, protože ty tři kiláky lesem k zastávce bych asi nedolez.

Takže Tě moc prosím: myslíš, že bys mě tam mohl zavízt a pomoct mi objektiv vydolovat? Jak asi tušíš, já sám tam nedojdu. Koupil jsem ho teprve nedávno a stál osm tisíc! Když k tomu přičtu pokutu, tak pěkně drahý focení! Prosím Tě, napiš, kdy bys měl čas, jsi moje jediná záchrana!

Těším se na zprávy

Robert