„Tati, proč se na tetu Hanku na té návštěvě všichni tak divně tvářili?“
„Já vím, Péťo, že to zatím nechápeš. Až budeš větší, tak ti to bude jasnější. Teta Hanka je v podstatě taková nezralá malina, víš? Má dospělé tělo a chodí do práce jako jiní dospělí lidé, umí docela dobře vařit, ale jinak zůstala napůl dítětem. Všimni si třeba, že na našeho Alíka nemluví jako ostatní dospělí, třeba Alíku, sedni a tak, ale jako s lidským kamarádem, dokonce mluví i za něj. Má ho místo hračky. Taky si ráda skládá pucle. Jasně, my si z nich s maminkou taky děláme obrázky, abysme si je dali na stěnu, ale ona to má doopravdy jako hru. Víš přece, jak se jí vždycky rozzáří obličej, když si vysype krabici s jednotlivými kousky a začne je dávat dohromady. Tak to je přesně ono. Dělá jí to radost jako malému dítěti. Navíc se ráda směje i ve chvílích, kdy ostatním to zrovna tak humorné nepřipadá. No prostě zůstala dítětem.“
„Ale já mám tetu Hanku rád. Je s ní velká zábava a vymýšlí mi skvělý hry, převtěluje se třeba do různejch postav nebo se mnou hledá poklad. To vy s mámou neděláte.“
„No, možná taky nejsme tak úplně obyčejní. Já jsem se teď třeba proměnil v křeslo, aby sis na mě mohl sednout.“
„Super! Tak já si sednu. Ale už jsem na to možná přišel. Ty jsi prostě křeslo jenom když si se mnou hraješ. Ale teta Hanka se převtěluje, i když si se mnou nehraje,že?“
|