Hudební zasvěcenci vědí, že jde o závěrečnou část orchestrální skladby Igora Stravinského Svěcení jara. Skladba má podtitul Obrazy z pohanské Rusi. Autor toto dílo napsal v roce 1913 a i po více než sto letech oslovuje posluchače na jedné straně svou syrovostí a rytmem a na druhé straně melodikou.

Je zajímavé, že tu závěrečnou část Stravinskij složil jako první, teprve potom komponoval ostatní. Jak v jednom interview uvedl, hudbu tenkrát skládal celý den, večer byl velice unaven a hned tvrdě usnul.

První uvedení Svěcení jara v choreografii Vaclava Nižinského bylo skandální.  Lidé už krátce po začátku představení začali vykřikovat a dupat, někdy ani hudbu nebylo slyšet. Na diváky působil divoký rytmus doprovázený trhavými pohyby tanečníků. Teprve pozdější koncertní provedení přineslo autorovi světový úspěch.

Dnes je rekonstruovaná Nižinského choreografie Svěcení jara k dispozici na youtube. Při jejím shlédnutí si uvědomíme, jak dnes toto představení vnímáme úplně jinak. Zapůsobí na nás především závěr, tedy onen Tanec vyvolené, která je v angličtině nazývaná The chosen one, tedy vybraná. Slovo vyvolená, vybraná tu má trochu jiný význam než na jaký jsme zvyklí. Tedy oslavovaná. Naopak. Dívky chodí do kruhu a během toho je jedna z nich vybrána, aby se následně obětovala a utančila k smrti. V původní choreografii je to opravdu maximálně působivé. Na konci klesne vyčerpáním k zemi a ostatní dívky její bezvládné tělo vyzvednou nahoru na vztyčených pažích.

Nedávno, 6. dubna, uběhlo 50 let od smrti Igora Stravinského, významného skladatele 20. století.