V blízkosti královského zámku u jeho zahrady se usídlil drak. Král věděl, že si dělá zálusk na jeho jedinou dceru. Mladé dívčí maso je tak dobré! Uvažoval král.
Král neměl žádné rádce, bylo to chudé království. Poslal proto na výzvědy princezninu chůvu. Ta nebyla ani hezká, ani ošklivá, ani šikovná, ani nešikovná, ani chytrá, ani hloupá.
Chůva si tedy vzala hlásnou troubu, přiblížila se k drakovi jen na doslech své trouby a zavolala do ní:
„Ó, vzácný draku, co si přeješ?“
Drak se probudil, zvedl jednu ze svých hlav a zavolal:
„Co si přejete! My jsme trojjediný drak!“
„Ano, vážený pane draku, co si přejete?“ opakovala chůva a byla v ní malá dušička.
„Maso!“ zařvala zvednutá hlava.
„Hm, a jaké maso?“ pokračovala chůva a byla v ní ještě menší dušička.
„Dobré,“ olízla se ta hlava a dvě zbývající hlavy se nadšeně zvedly také.
„Tak co třeba kohout na víně? To je dobrota!“ lákala draka chůva.
„E-E!“ zakroutily se všechny hlavy odporem.
„Tak možná víno nebyl dobrý nápad,“ odtušila chůva. „Zřejmě jste abstinent. A co takhle svíčková na smetaně?“ pokračovala s nabídkami.
„Fuj! - Fuj! – Fuj!“ zařvaly hlavy postupně.
„Anebo vepřoknedlozelo?“ vychrlila honem chůva.
Na drakovi bylo hned vidět, že se mu dělá špatně.
Uslyšela to princezna. Rozhovor chůvy s drakem se rozléhal dodaleka.
„Ale chůvičko, ten drak to tak nemyslí! Milý dráčku, ty ses usadil u zeleninové zahrady, protože máš rád zeleninku, viď?“
Všechny hlavy začaly horlivě kývat.
„Takže dušená zelenina s brambůrkama?“
„Mňammm!“ vyrazil ze sebe drak.
„Vy jste na to přišla princezno. Já zkrátka vždycky dělám jenom to, co ten druhý opravdu říká.“
„Na tohle jsi, chůvičko, opravdu hloupá. Ale já tě mám ráda, protože jsi taková upřímná.“
Dala chůvě pusu a šla do kuchyně objednat drakovi k obědu metrák dušené zeleniny.
|