Dílo #73111 |
Autor: | Kocourek |
Datum publikace: | 27.02.2021 01:14 |
Počet návštěv: | 90 |
Počet názorů: | 0 |
Hodnocení: | |
Prolog |
|
Perutí černou |
Perutí černou zakryl nebe soumrak, co na kraj temně pad, vzpomínka marná v mysli zebe, to tam je vše, co měl jsem rád.
O sladkých křivkách tvého těla srdce mé bláhově si sní, snad upálí mne zevnitř zcela, žhavé jak kotouč sluneční.
Marně se rozum citu brání, když den jak růže uvadá, chci milovat tě za stmívání, líbat se, když je nálada.
Vzpomínek vír se v mysli točí, lochneska dnů i lásek mých, pak do snu tvoje tvář mi vskočí, zas tonu v touhy závějích.
Opět se ztrácím v zátočinách křivek tvých sladce mámivých, utop se se mnou ve hlubinách lásky, buď v poutech citů svých...
|
|
Epilog |
Ženy mívají různá přání! V čase, kdy jsem jezdil na montáž do Prahy a makal skoro nonstop, 27 dní v měsíci a dvanáct hodin denně, (naštěstí domů jsem to měl dvě hoďky rychlíkem a busem polovic), jsem doma potkal kamarádku a při vínku jsem se pochlubil miniaturkami v mobilu i ukázkou toho, co jsem jinde napsal. Ona chodila do nějakého spolku, kde mj. vystupovali před druhými tu s písní, tu s recitací nebo i hráli krátké scénky. A ona přišla s nápadem, že bych jí mohl složit nový text, se kterým by se předvedla. Zazpívala mi pár písní, abych věděl, v jakém stylu, řekla o čem by to asi mělo být a na účtenku mi navíc vypsala celou řadu výroků či frází, co tam chce mít a přidala i pár mých veršů, co jsem jí ukázal. No, nejsem sice Jirka Žáček, můj nedostižný vzor, ale přislíbil jsem, že to zkusím a tohle byl výsledek... |
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Kocourek', 09.12.2021 04:13.
Názory čtenářů |
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|