Romantický úlet na čísi přání...

Když štěstí cítilo se moc
samo uprostřed davu,
pozvalo černovlásku noc,
prý na bílou jen kávu!

Vzala si hvězdný kabátek,
úsměv a něhu v dlaních
a nespěchala nazpátek
dřív než v hodinách ranních...

A tak tam ti dva randili,
touha k nim z nebe slétla,
splynuli spolu ve chvíli,
než den otevřel světla.

Probuzen v hnízdě tíkl pták,
oni již patří k sobě,
a my dva, lásko, nejinak,
večer zas přijdu k tobě!

   Ženy mívají různá přání a my muži se jim je snažíme plnit. Kamarádka z jiného portálu mi do komentíku napsala, že by si ode mne jednou chtěla přečíst báseň právě na tohle téma.                   Psát na zadání bývá někdy ošidné, ať jde o určené téma nebo třeba je dána forma a pět zadaných slov, co musím použít...Jak jsem se toho zhostil, posuďte sami. Třeba se to i někomu zalíbí!