V rezavé kouli valící se život
rtuťovitou krajinou zlosti
oprýskaná nespoutanost
hledaná v glazuře sevřených lastur
Pach prostoru omamnosti
rozštěpený v lidské emoce
ohýbané břitvami musení
Však netřeba být předkloněn
poklonou za srdcebití
jen zvednout hlavu do výšin
soukromých mrakodrapů
a najít své úžasné sebevědomí
nespoután předsudky
volně rozhodován
rozsvícen sám v sebe
pro dny beznadějné nadějnosti
|