V současné covidové době neustále řešíme, co se starými, co s mladými, podívejme se na to tedy trochu jazykově.
Přídavná jména mladý a starý patří nejen k nejstarším českým, ale obecně slovanským slovům. Od nich potom odvozujeme podstatná jména označující mladé a staré osoby. Jaký pro to máme dnes repertoár? Mladík, mládenec, mladice, mládež, teenager, stařec, stařenka, dědeček, babička, senior, seniorka. Už z tohoto výčtu je patrné, že označení mladých a starých lidí nepokrýváme jen českými slovy. Každý z výrazů byl navíc typický pro nějaké období.
Asi nejstarším slovem je mládenec, dnes ustrnulé ve spojení starý mládenec. Ale i toto spojení je už dávno na ústupu. Mládenec původně pochází z nářečního množného čísla od slova mládě, tedy vedle mládě – mláďata bylo možné říct i mládence, podobně děvčata, děvčence. Mládenci dodnes vystupují v lidových písních.
Když jsme už u té historie, je dobré připomenout slovo junák. To má německý základ jung „mladý“. Také junáci se objevují v lidové slovesnosti. Připomeňme si i ruské pojmenování chlapce junoša. Ale my dnes známe výraz junák v úplně jiné souvislosti. Antonín Svojsík ho totiž použil jako český ekvivalent pro anglické scout, skaut.
Slovo mládež zase frčelo v době socialismu. Vždyť proniklo i do názvu organizace, kterou měla pod křídly tehdejší Jediná a Velká strana, KSČ: Socialistický svaz mládeže. Dobře to navazovalo na stavby mládeže v 50. letech minulého století a další akce.
O mladících se v současnosti dočítáme nejčastěji v návaznosti na různé nehody, tedy že například nějaký mladík nezvládl řízení apod. Většinou jde o muže ve věku 20 až 25 let. Mladici se dnešní čeština vyhýbá, nahrazuje ji mladou ženou. Toto slovo užíváme kupodivu spíš ve vztahu ke starší ženě, když ji chlácholíme „vy jste ještě mladice“. Stejně tak starší ženu na ulici nebo v obchodě oslovíme „mladá paní“. Je to jakýsi druh eufemismu.
Mládeži od třinácti do devatenácti dnes říkáme anglickým teenageři, podle anglické přípony –teen u těchto číslovek. Česká paralela –náctiletí se moc nevžila.
Pokud jde o staré občany, dnes jsou to nejčastěji senioři. Opět jsme se uchýlili k cizímu jazyku, a to k latině. V latině je senior ovšem 2. stupeň od přídavného jména senex, starý, znamená tedy starší. Senioři jsou tudíž starší obyvatelé. Někdy jim říkáme dědečci a babičky, zahrnujeme je do jakéhosi pomyslného příbuzenského vztahu, protože jinak bychom museli mluvit o stařečcích a stařenkách, a to se nám nelíbí, je to k nim neuctivé.
Jaký asi bude další vývoj? Těžko předvídat, ale pravděpodobně cizí jazyky budou dále vítězit nad češtinou.
|