A kyslík v láhvi-bombě stlačen
se potápíme Atlantidou
manta - jak malý vodní dráček
z podmořských chrámů ryby vyjdou
Kamenní jezdci divukrásní
klubíčka chaluh na nich visí
a unášené proudem básní
jsou sny - z měsíční plné mísy,
dech hluboký a bublavý je
pro potápění seřízený
Noční háv moře duši skryje,
za její tíhu lehkost smění.
Schované dobře rozvaliny
jak v samém srdci stínu - Hádu
zapálit ohně, pozvat rýmy,
na chvíli kraj snů vrátit z pádu
|