Svět vyměřený prkny na podpěrách
vymodelovaný
z kusu hlíny na zednické lžíci,
slepil bych si trojského koně
z odřezků
a pilin,
prolomili bychom tajemství
duše řemesel.
Máš ruce zaneprázdněné keramikou
tvá mysl
a vypálená miska
jsou jedno
Modročerný kov se vlní jak proud hluboké
říčky,
vlnitý vzor
mezi ostřím čepele a hranou
nablýskaný jak Měsíc
ty tam
jsou skvrny od krve a rzi
vyleštěné
brusičem mečů.
Brusič duší
nastavuje zrcadlo
temným, odvráceným stránkám.
Křičím a řvu.
|