Jsou vybělené mříže z kostí
nikdo se odsud
nevyprostí,
pavoučí úsměv tmy se spouští
do rukou
jako holých pouští
protéká do nich náznak chladu,
do hradeb - v krajině srdce
vzadu
jako když rubín protnou vlákna,
by píseň černé řeky šla k nám
kamenné vločky
spadlých
vteřin
a slabý zákmit slova
věřím
|