Dílo #72624
Autor:bh
Druh: Tvorba
Kategorie:Próza/Úlet
Zóna:Jasoň
Datum publikace:02.09.2020 11:54
Počet návštěv:265
Počet názorů:3
Hodnocení:3 1 1

Prolog
že jako prolog: 
 
můj starej obstárlej kamoš Jov itza (Jovica) ze Slovenie se vlastně jmenuje Itzak Silberštain... von je teda Žid zrovinka jako já - a že zakotvil - doslova-  v tej Slovenii ?... 
jeho rodiči aji s ním - coby robátkem - zdrhali z Polska, bo měli nakahánku, když v mnoha rázovitých městečkách polských začly hravý honičky na jivreje... v Júli r.1946
někerý přeživší židové teda doputovali až do britský Palestiny, někerý uvízli cestou - no a voni tý Silberštainové teda uvízli na mělčinách pobřeží Slovinska...
Itzak se nyní věnuje modelům plachetek, ale zamlada študýroval, až se mu z kebule kúřilo...skrze Beograd a Toronto se dorval áž do New Jersey na Princeton uni, kde se zarputile věnoval genetickýmu výzkumu (něco vo oční rohovce - já temu moc nerozumím) -  no a na stará kolínka robí ty miniplachetky a je spokojenej v krajině, kde jako vyrůstal.... má rád český pivo, kerým ho průběžně při nezřídkých návštěvách zásobuji a von mi opláceně bajkuje coby výrazný žertéř vo svý rodině a jiným zvířectvu, čili mne nevěda motivuje...a já včil mohu pitoreskně ztvárnit 1 jeho vyprávěnku.... je to teda z třetí ruky jo - ale mi to jako stačí... hehe!
suďte sami - snad to postačí i vám
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
(takže jako formulačně "ich" vyprávím...)
 
harfeník - aneb Dwójka z Wyspy Skarbów (z židovský kroniky)
 jsem to nikdy nikdá  ne po čí tal - (taky proč...)
ale fákt nesečtu z hlavy, kolikrát sem si šoupavě obtíral zablácený opatky o Tasmánii...
teda poněkud vím že jako empiricky odhadom že jako kolik krát v součtu - pokaždé  vždy, když teda poprchávalo, neřku-li lilo no -  a když lilo teda na našom břehu,  dá rozum logickej, že na polským břehu jakože na jich území logicky rovněž mokřisko vzniká, bo mraky neznaj hranic pranic,  jelikož jak známo všem múdrým ľuďom - dešťům nedá se poroučet ! -  což klišé, naznačující naši nemohoucnosť vůči přírodě a živlům veškerým 
a jest to obvyklá kulhavost slovní laciná, ke které se nezřídka uchyluji, jelikož je to pomůcka výhodná...
 
vím, že kdybyste mne v tom dážďu zřeli, byste se ušklébali úsměšně mým poskokům legračním  - a to teda byste neměli ani v duchu provozovat, jelikož se zakecnu a ustrnu ve vyprávění poutavém - tak se nekřeňte dlúho že z jakýchžeto důvodů podnikám tyto (mnohdy blátivý) - anabáze...
 
no - leje a leje --- moc a velice...
ku granici państwowe to eště jde v kročejích jako civilisovaně aji bez gumovýho nazutí, ale přejda mostek, již polituji, že sem si ty rybářský návleky nevzal - tý gumi-buty k pupku vázaný - leč parazol aji vznosně třímám a opatrně, okrápáván poprškou,  kličkuji ako zajček medzi loužemi v ulici Bogdańskiego, kde asi v časech převratům přejícím zarputilí revolucionáři demolovali dláždění, by stavěli barikády zátarasný - a posléze, že jako v euforii  vítězný,  ty šutřiska hlavy kočičí opomněli vrátit naz-pátek, když teda v úvaze pominu sobotu... hehe
 
po určitý a rovněž pro mne příjemný době schnutí vystrčím svůj nosík z dveří čajovny, což byla má první spásná jako vrátka, za nimiž jsem se osvěžoval herbatkou ceylonskou, a nozdrou k nebi pozvednutou očuchávám že jako ssaji povětří, azda ještě voda valí z mračiska, výhrůžně nízkého...no - valí udátně... teda jsou až bubliny na kalužích sákra... leč musím přeběhnout o tři numera dál a pak cáák do tůně, zbylé po tej revoluci oddlážďovací a boty sou zabláceny aji s manžetou... já teda vypadám!
 
a tak - než teda nakročím na druhej schod, tak si ty botiska hnúsný šoupavě obtírám o tu Tasmánii - která jest vyvedena na schůdku prvním, kterýžto je udělán dávnotomu z opuky, jež se aji časem drolí do tvaru divné kamenné mapy - že jako Austrálie a Tasmánie, a tuto výspu zastupuje přimotanej vystouplý šutřík, který jako s opukou nechce nic mít a ční v tej materii jako osamotěná wyspa... teda Ostrov...abych to teda ozřejmil pro ty, co se nevyznají v jenzyku Polskim a osleplá mapa jim dávala na základce jó zabrat...
 
no - s jakžtakž občistěnými škrpály sestoupím s Tasmánie zmiňované  na schůdek druhej co zcela bez map jestvuje a i na třetí schůd, který se rovněž s atlasem míjí názorově dopadám opatkem, na němž i nadále lpí bláto příkladně věrný sťa k víře helvétský... a mám setrvačně nakročeno ku dveřám a ohmátnu kliku a zvonček nad veřejí zašveholí puklým klimbem nepříjemným a já pozdravím popolski a voba mi odpovědějí na pozdravení...
(oni to teda staříci rázovití nevěděj, ale já je pro se nazývám, že jako"dwójka z wyspy skarbów"... teda z Ostrova Pokladů)
a po vzájemný úkloně hlav našich všech teda - pokládám muj zavadzadelný tlumoček na židlu a vytáhnu z něj svý ošoupaný oxfordbotky eště se zachovalým svrškem, leč podrážky již zapomněly mluvu Britů a hovoří řečí parybek - že žraločích jako -  a nutno to vše renovovat - však proto sem zde, 
v téj polské ševcárně a zdravim dědulu lysého ševca Zbygniewa Kubaśinskiego, kerej se furt stydí, že choval sympatie k Bierutovi bolševickýmu a prozřel až včilej ku stáru svýmu... hehe...
 
leč jeho souputník v řemesle Meir Zolberg se nestydí, jelikož stud prej  za-va-zu-je  a on sa pokládá za nezávislou osobu židovský víry, choť ku chasidům láskou neplá, ikdyž je má ve svý prořídlý familii, že jako 1 trhlej pra-synovec... a taky ten komunard president Bierut srpokladivoun jest mu gáncegál u řiti, pohublé starobou - von se Meir iba stydí (což já vím), že jako nemá vlastní děti a včil to již nespraví, jsa rovněž kmetem, von má Zolberg jen teho švihlýho synovca, kerýho znám teda z vyprávěnek a kerýho mám dějově opoznat, jeklikož takle se to vrbit bude... to sem si dal teda ! 
 
a taky má Meir tikově matnou vzpomínku na poválečnej pogrom v Kielcach v tom studeným červencu 46, ze kterýho vyváz coby klouček jen s rozkopaným zadkem - když teda měl to štěstí v neštěstí a stačil vykličkovat tomu rabujícímu poločisku jednoduše proletářskýmu, kerej třímal ukořistěný peřiny a s těma duchnama v uzlu resignoval na honičku za malým, ikdyž se mu ta papáška z bisamu, co ju měl kluk naraženou až na nos křivej židovskej, se mu teda aji zamlouvala - 
no... nedohonil židáčka...
někerý ale dopadeni jsou byli - židové teda, a lidová spravedlnosť spontánní těžkotonážně dopadla na šecký Jidáše, co měli tu drzost přežít lágry a dokonca se aji vrátit domů !!
 
do kvelbu zvenčí slyšet pulemjot kapek, dopadajících na rezlou stříšku - a Zbyšek, ševcovsky zamyšlen s profivráskou zkoumavou nad frňákom včilej mhuřně analysuje rozsah devastace mýho oxforda, aby jako moh určiti termín návratu botek na mý paty - leč Meir, tikově výrazově vylepšen kmitajícím levým očkom, mne odebral stranou, by šeptavě sdělil oušisku mýmu vyvstalý problém... sem si to moh mysleti - de vo teho cvoka-chasida synovca nathana Z.
 
von teda Nathan v rozpuku puberty se dal ku tklivýmu zbytku domorodejch chasídí - vo to nic jako, leč za přispění chasidů z NY City, kerý teda vždy pevni  v realisaci postulátů svý sekty, pejzatně a okloboučkovaně podnikali hromadný nájezdy poutní na Ukrajinu, kde v Usť- Dorohejce tehdá že dávno jako provozoval svou bohulibou praxi jistej rabi Menach Danzinger... ku koncu teda devatenáctýho věku... 
voni se tam všecky spoluvěrcové teda v Dorohejci každoročně shlukovali k potěše místních obchodníčků, kerým teda geometrickým řaděním rostl obrat s nabídkou košeržrádla, a voni, chasidové nasyceni - tánčili aji zpívali jásavě a chválili ódicky Hospodina a teho rabiho Menacha, kerej byl s Nejvyšším v natěsno holportu... a byl moudrej až do svýho skonu, převážně svatýho...
no - a Nathan křepčil s nima průběžně a byvše ovlivněn religií - von zatoužil po Davidově arpě, bo tam při tom orthodoksním folklóru chasídi drnkávali popěvkově na tý chor-dofóny, činíce chor-eograficky jivrejský kolo  no...
 
a tato situace teda Zolberga teda aji srala, jak mi prskavě šeptem sděloval, von již teda odmít přispěti penězi na pořízení teho nástroja, což byla synovcova prosba zarputilá - von Zolberg jen přislíbil, že mu ušije ševcovsky iba Chaplinovy botky, což byla posléze druhá naléhavá chasidova prosba, leč von Zolberg jako nemůže toto činiti před vokem spoluševca Kubaśinskiego, jelikož Chaplin k nim do kvelbu jako nikdá nezavítal s touto zakázkou a von by se - jako Zbygniew - podivoval nepříjemně 
a zatrh by toto činění !
 
takže vyslovena prosba o kamufláž.... že jako ty boťáry divný budou jako pro mne, by sa Zbyšek nepodivil, že co za zhůvěřilost koženou vznikává v jeho ctnostným kvelbu a von mu Meir již ozřejmí, že to je mý přání, jelikož já to jako potřebuji modelově, bych zdárně vyrobil státui - teda sochu jednoho Chaplina pro nejakej kabaretní program... jako výmluva, tíhnoucí ku kumštu...
 
no nebylo zbytí - přikývnul jsem, jelikož to bude aji pro mne výhodný... von se Meir aji přičiní, bych tu renovaci generální mýho oxfordnazutí dostal při platbě finální jako s výraznou aji slevou a navrch aji špešlwax pro cídění blejskavé... hehe
pomohu vstřícně teda švícku kmetovýmu a eště jako vydělám... takže prečo nie - že?
 
no - o dva týždně, kdy kupodivu den bez plískanic nastal, sem suchou pneumatikou dojel k ševcům a po sesednutí suše nakročil, pominuv jako tu Tasmánii, teda vstúpil sem do teho kvelbu, kde jsem s radosťou ohmatal mý generálně vyspravený oxfordbuty fajnový, že jako hnedka jsem si je ozkusil - šak padly jako odlitý... a v krabici teho Chaplina jsem jako vyfasoval...
platbu zme teda aji zapili wódkou wyborowou, kerou sem prozřetelně přines, bych se finálně jevil přátelsky - v obdobným přátelským ovzduší teda sem jařeně vypad ven s lístečkom v kešeni, na kerým napsána byla adresa teho chasida, kerýho sem měl teda podarovat tema škrpálama vod ujca jako - sám jako zvědav, k čemu tý haťaboty tomu pejzavci sloužiti budou... šak to nevěděl ani ani Meir, jelikož to Nathan tajůplně pomlčel.... snad se to dozvím já a dám vědět - snad...
 
hoplá do sedélka a po zařazení všech optimálních rychlostních stupínků sem teda štrásoval na svým raritním mongolským velocipédu s raritním přídatným motórkem benzinovým, kerej vydatně čpěl do vůní okolitého prosluněného Polska, sem teda mířil dle prozraděný adresy k Bródisku-Zdrój, kde se měl teda Nathan vyskytovat v chalúpce u trati úzkokolejní, po které vobčas dřevo kácené převáženo bylo a v mezidobí čekaly ty koleje na nával turistů, kerý se ovšem eště nenarodili - takže ticho vůkol, podbarvené jen modlitebním repetěním teho chasida, kerej tam činil výpravčího za pár šušňů...na place, kde docházelo ku křižování ouzkých linií kolejowych, kde nutný dozor byl třebný... (já jen že jako proč se tam ten jinoch vyskytowal...hehe)
 
doplížil jsem swůj vehikel k domečku, zjistiv průběžně, že teda motórek se vzpouzí nádechu - esli karburátor alebo svieca - nevim....vopřel jsem ho, již smutně zamlklýho, o betonovou patku, kerá tu zbyla coby memento na dávno práchnivý telegrafní stĺpok a počal jsem se rozhlížeti rozvědavě, že kdeže dlí adresát, toužící po tom Chaplinovým artefaktu.... a ticho....zcela tiché, jen ševelení nalomený osiky a hrabání hladovýho krtka v zapleveleným záhonku dávno pozutíkaný karotky...
trpělivě postávám a pak dřepnu na zápraží kučiska, co jako trpělivě stojícího, leč s výraznou chutí si podřepnout rovněž také...
 
a najednou slyšet - až sem strnul reflexně, překvapen nápodobou - slyšet teda krákání motorku, jež v mým uchu znělo jako zvuk mýho chcípáčka vod pomstychtivýho Džingis-chána - jsem se lek, že jako spatřím jurtu s vlající koňskou žíní na špici...i vynořila se za ohbím kolejnicovým čudná draissina s eště výzorově čudnějším vodičom - a to  milej Nathánek - v tej ujcově bisamčapce, by na něj Jahve teda okem chválícím shlédal, potěšen v maximu aji nápěvem hymnu, kerej Nathan tlačil z hrdélka svýho ve falešný gis-dur stupnici, by hrdélka ptáčků kol kolejí hnízdících umlkala nefalšovanou hrůzou... 
však aji já s hrdlem staženě do překvápka čuměl na ten postupně se přibližující ksycht, zářící božskou nirvánou a pějící nápěv, že jako Hossana, chválící Toho na výsostech.... bulvy sa mi protočily překvapujícím zobrazením tej osoby a mý zvukovody honem hledaly maz ušní, že aby se v ten kritickej moment že jako ucpaly, byvše pudem záchrany motivovány... kruciPísek aji s Otawou !
 
no - ten zjev semitskej aji umlk do nezpěvu, když seskočil s dresiny zrovinka přede mnou a s tázavým leskem v hnědý panence oční mžikal na muj gesicht s očekáváním, že co jako se tam v jeho rajónu vyskytuji - však překvapení z viděného se v daný moment týkalo oboum že oběma protagonistům
sem si aji pomyslel, že gardisté otecka Hlinky by aji zajásali, vidouce ten prototyp umořitele Christa-mesiáše a hnedkaj by arisovali aji tu zmiňovanou dresinu... hehe
leč já tolerantně zakdákal že jako šolom Nathánku, jsemť  kurýr, nesoucí Ti ty Chaplinškrpálky od ujca tvýho... na! a předav mu tu krabicu jsem se jako vyzubil přátelskou grimasou...a von teda roztáh hubu od pejza k peizu, že teda rovníkovým vektorem, mžikl srozuměn s mou misií a iba se opýtal, že esli mám aji to rudý barvivo, který má teda ujcom přislíbený
 
i posmutněl židáček, jelikož sem v záporu zavrtěl hlavou, že v kvelbu o tom koloru na řeč nepřišlo - čili ho ani nemám k předávání... se zamyslel a resignovaně povystrčil ramínka k čepici neslušivé, že jako conaplat, musí jako použít tu čerň, leč neví, jestli zdárně ulpí na střívkách ovečkových, které již výše tejdna maceruje a opatrně vysušuje, by kroucena byla jako v optimu, když zabrnkáno... a posmutně umlknul a utřel si bublinovou slinu v koutku úst dávno přepíranou vreckovkou
 
mu říkám, že v tomto mu tedy nepomohu, leč budu jako prosebně žádati jeho pomoci... že mi jako štrajkuje muj motórek z Mongolie, esli by sa nemrk, že co je s tou potvorou - a palcem sem posunčil na to mý kolo v agónii, co vypadalo vrávoravě, byť opřeno bylo o patku betonovou
 
vím, že krtek v záhonu plevelným aji umlk a zvědavě krátkozrace mžurkal na otevřenou plechovou debnu s vercajkom, která taktak minula jeho krtinec - a to již Nathan opustil úvahu vo kvalitě černi a čistil coby mechanik-suverén kontakty, profúkal dysnu a snažil se úspěšně dotáhnout nějakou povolenou matici - bez mý pomoci teda, že si jako vystačí sám...
a skutečně - zadařilo se... Džingisschán ožil v naději prskavé, že ponovu začne dobývat evropský rajóny... hehe -a bylo vidět, že ten chasid je aji zručný, což teda je u tý sekty zcela výjimečný úkaz a já aji mohl poděkovat za renovaci úspěšnou...
 
tedy Nathaniel posléze s gestem skromným moje díky jako odmital s nehranou skromností - jako že rádo sa stalo a že když může - pomůže teda, když se jako vyzná v mechanice těch prskavejch potvořisek, bo jeden mu aji slúžit musí, by uved jeho kolejový vehikel do pojezdu a mnohdy i on, mrcha předpotopní, že jako štrajkuje a teda není kzbytí a chasid se musí snažit vo oprávku, když teda širokodaleko nikdo k mání a je tam na tej staničce iba on a příroda, nerozumící civilisační problematice... což jsem aji chápal, bo Robinson si taky musel poradit se vším možným aji míň možným... no - naštěstí Defoe Nathana neznal, to by byl ten klasikromán vo něčom jinným... 
 
ohmatával teda potom Nathan tý šaplinboťariska s kývavým pomlaskáváním, že jako O.K. - že se jako ujec vyznamenal a hnedka si je aji nazul, a učiniv poloviční krůčej - upad hnedle na hubu... jéminaku... hehe... jako v groteskách no
já ovšem zachoval kamarádský dekórum a nechlamal sem se, ale Nathan vstávaje sa zazubil řka, že dóbře že tu ti skřítci dnes nejsou, bo by sa uřechtali při tom gagovým upadnutí...
 
márjápano - von vyvzpomenul skrzanty... azda von nejni za Rosalii šípkovou a čeká na svůj oddanej houfec pidimaníků vod Dysneje a já se vráz ocitám v kýčovitým areálu těch zhůvěřilých městeček, kerý tak zdárně kazí dětskej vkus, aby si rodičové úlevně vzdychli že jako co vše pro potomstvo zábavnýho nečiní... že jako Šmudlatrpajzlík, co vede na řemínku smutnýho Pluta neznámý rasy - a to vše za zvýhodněný rodinný vstupný...aji s kašírovaným hradem, leč bez podhradí...
 
sem se teda Nathana opatrně zeptal - opatrně, jelikož u trhlejch židů nikdo si nejni ničím nikdy jist v jejich jako reakcích teda...jsem jako vyvznesl otaz neutrálním témbrem, co jako má na mysli, když zmiňuje těch zakrslíkov - a von teda jednoslabičně meknul smíchem, že wiendrovnicy by se chlamali eště wiencej a harcownik Malkowski by uspadnul z oře aji s korouhví... hehe mek mek...
 
a já s hubou vratově otvorenou jsem se teda dozvěděl, že teda Nathan byl objeven pomenší družinou harcerów polskich, což je jako skautsky organisovaná mláděžnická katolická mládež různýho věku teda... a ti malincí sou teda trpajzlíci-skřítkové, a ti, jimž již chlupatí ohanbí sou nazýváni Wandrovníky a wede je ten nejchlupatější podbřišek, že jako sóĺo rytíř harcownik,
v daném případě Tadeusz Malkovski, třcetiletej zarputilec do Čistý Přírody, kteroužto motivuje jak ty malé, tak aji ty pubertální,by jako všeci ubránili Zelené Slezsko, vysazovali stromoví, čistili studánky a až teda dospějou, tak krátce se pomodlivše, vyhazovali do luftu šecky kopalně-doly teda, aby aji další generace zbožných Slezanů mohla žíti v bio-podmínkách ozdravenýho bio-topu, to vše pod pláštíkem křesťanský kalókaghátie, že jako soulad organismu s duší teda harcerskou...
 
vona ta vydrillovaná ošátkovaná banda v čepicích kosočtverečných natrefila na Nathana při jednom bio-průzkumu, kdy jako sledovali a zaznaménavali výskyt nejakýho endemickýho papradí tajnosnubnýho teda a aji bivakavali v celtách a třásli se zimou a jednou v soumračném dešti nejaká plačící Mařenka-harcerka, mezi ty skřítky věkem patřící, dokopala svým brekem svýho bráchu staršího a většího teda vzrůstu - snad Jeníčka, aby teda vylezl  na  vzrostlou jedli a von teda mezi konáry hore a hore
a celej posmolenej vod smoly jako zařval ze špice  toho jehličnanu že Widze Światlo! - 
 
no a za tím světélkem se celej houfec těch trabantů polských jako vydal-wydal, až narazili na barabiznu, ve které roli Baby Ja dwi gy sehrál teda Nathan, kerej zrovinka hycoval v kamínkách a voni se všeci harcéři teda obsušili a pak se nažrali ze zásob, který vlekli na svých útlých ramínkách a potom při petrolejce okukovali pejzatýho zachránce a divili se, že ten Žyd je neodkrví do macesů, jak mnohdy tradováno u Slovanů všech světových stran...
 
leč rituální chudokrevnost se nekonala a von jim aji Nathan po rozbřesku a vydatné snídaní ukázal svý činění a aji je povozil na tej dresině a voni aji s náčelnickým vedúcim byli aji uspokojeni s informací, že jako drvo sa již dlúho nerúbe, jelikož skoro vše vykáceno pro potřeby dolů-kopalni polskich a tak se rozhodli, že teda budou tento rajón zalesňovat, že i bez rizika, že porost ponovu za oběť kutání padne, jelikož voni maj úmysl přejít na zelenou energii a zlikvidovat poruby třeba i dynamitovým zásahem...- což jim teda Jonathan pochválil, jelikož nechtěl riskovat případnou rozezlennost tý skautský smečky, kdyby je teda vod těch trockistických zámyslů zrazoval... takže se jako s něma sdružil, že si voni u něj vybudujou jako bási, když tam teda naklušou se semenáčky, rýči a pohráběmi, aby se terén bio-zazelenal...
 
a voni - ty harcerové - byli aji tolerantní vůči jeho víře a vůbec mu nesundali z dveřek mezuzu se svitkem Tóry, jelikož si mysleli, že jest to schránka na dopisy.... takle... 
 
takže se Nathan s něma jako opatrně sbratřil a přislíbil jim teda, když o dva týždně naklušou ve formaci s rýči na rameňách, von jim jako nachystá kulturní vložku-přestávku, by si aji esteticky voddychli při sázecí robotě... a měl Nathánek aji chlubivost v hlase při líčení, jak eliminoval riziko opatrně při kontaktu s těmi vlčaty - jak s těma harcerama chytře vyjebal... 
hehe... se nezdá- co? - sem si teda pomyslel, že se teda nezdá a dovede zachovat klid, aby byl aji nadále klid byl zachován...
 
i otázal se Natánek, byv rozzářen jařeně egoistickou sebechválou vonící jen jeho frňáku... se teda mne opýtal, zda bych mohl posoudit to proponované estetično přestávkové, jež si chystá - a tedy s pomocí mé případné objektivní kritiky mucholapné vychytá mouchy, by harceři tu podívanou per-formační přestáli ve zdravý duševní pohodě a nechtěli těmi sázecími motyčkami při případně skautské nevůli kopati hrůbek, že sa jako radikálně zbaví autora, kerej jim hatí siestu při eliminaci pasek a všech holosečí... jen toho se teda Nathan obává, že zda-li bude pochopen a kvitován a bez újmy teda aplaudován... a s prosbou o mý strpění momentně časové a s chaplinškrpály v dlani sevřené se naboso odebral do kůlny, jejíž dveřka oplakávala cákanci zašlého vápnění trouchnivě umrlou petlici a odmítala přilnout ke zteřelé zárubni zteřelé...
 
no -  jako ta petlice jsem i já začal po třech minutkách truchle trouchnivět a vobčas sem polekaně trh boltcem, když se zevnitř šopky ozval v nepravidelných cyklech kovovej rachot a skřípot s brbláním židáka při jeho ukrytém činění
a vráz - generální pauza hororově tichá a já slyšel svůj dech i jemný vyjeknutí krtka, kerej byl teda krátkozrace zvědavej a viděl ze svý posice, že jako z žabí perspektivy, že se vrátka pomalu otvírajou a šoupavým došlapem se derou na světlo denní ty nemožný botiska, který na okamih ve znehybnění ostaly a pak se objevilo našim zrakům třeštěným okovaný mužský koleno !
 
nevim co si pomyslel ten hmyzožrav, chráněný krtincem - leč já zalitoval, že sem více študijně neanalysoval sloh a styl psací Jiráska Aloisa, kerej uměl až do blba popsati na šestnácti stránkách bojovníka na oři obrněném vod konců koních uší až po konec ocasu teho kopytníka a vod hrotu palcátu přes klapku oční a fúzy až k oplátovaný patele teho bojovnýho vůdce Žišky...
ajvaj - jak popsati nyní viděné, sugestivně tak překvapující, až krtkovi vyklouzla larva snídaňová z tlamy a já skoro spolknul cigaretu i sdýmem a snad dušu svou vyfoukl !
 
před vrátky stála kymácející se harfa  !?! - lesknoucí se kovovým opláštěním a mrkající židovským okem nad typickou křivkou nosu, který zdoben byl šmouhou šmíru...
nezbývá, než nyní napodobiti Jiráska !!
...........................
nástroj tento, zajímavě se jevící vnímavému pozorovateli, bylťe jest umně složen z oudů lidských a konstrukčních prvků kovových, jež v harmonické celistvosti k tvaru harfy dospěly, vše na vrcholu zdobeno hlavou s výrazně semitskými rysy, na kteréžto povlávalo osrstění podivuhodné přílbice kožešinové, ana leb kryla...kol hrdla obojek umně vyvedený, podpírající táhlem lesklým rameno svrchní, na kterém struny jsou připevněny v rozrůzněné barvě - modře nebeské a noční černé...pas nadále jest obkroužen obručí ocelovou, na níž příčle s očky pro rozmezení strunoví, jež v dolním zakončení umně zachyceny k obutí koženému, které houpavým posuvem umožňuje nástroji tomuto přemisťování na poli bitevním - paže harfy zajímavé volné jsou pro třímání meče i pro ozvuk strun, any tóny, vyluzované prstokladem, zahánějí tlumy nepřátel kalicha...
oř harfy této kryt vzorovanou čabrakou, na které posedlo řemeny pevnými zpevněno kol břicha zvířete....
A DOSTI !! 
 
A šlus s imitováním klasika nepovedenýho... eště abych Nathanovi dal pod řiť bojového ořa koňskýho - však to nelze! 
 
vím, že sem se teda zakecal v tej klasické popisnosti, leč já v tom zření zjeveném pozbyl svých slov - vo krtečkovi nemluvě... ják budou reagovat harceři - to si teda neumím představit... esli ztuhnou, zdrhnou nebo krvavě zakročí... toto risiko musí ten trhlej žid posúdit již sám - já mu nic vymlouvat nehodlám
Náthan se kolíbavým klouzavým pohupem těch botisek vod Chaplina přemisťoval skoro až k baráčku, drnkal na strunoví a skoro fistulí vyřvával v nepovedený tónině tu jidiš vodrhovačku
"Ofen ooven zitzt Maidel" - že jako na pícce dřepí děva...
krtek teda zdrh!
já briskně osedlal svýho Mongola, zařval - Mouchy to nemá, je to úúžáásnýýý... a už mne nebylo...
sem se před zatáčkou ohlíd a Natánek mi posmutněle kynul strunami...
 
no - ujcovi sem do kvelbu napísal po ňáký době zprávu, že synovec poněkud zošialel...
leč onedlho mi Meir zaslal výstřižky z novin gminy šlonskiej, kde fota ozřejmovala jásot harcerů kol usměvavý harfy-Natánka a aji psali vo vyjímečným kulturním zážitku, který potom nabízen byl aji kulturmilovníkům ve varšavské síni koncertní - že jako Warszawskie Trio Harfowe pod vedením Urszuly Mazurek - a že Nathaniel měl tři přídavky a stojící ovace...
však já tehdy ssebou aji sek... a reakci toho krtnýho hmyzožravca znáte rovněž... hehe
 
tož tak!
 
:-)
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Názory čtenářů
03.09.2020 11:40
alex
...mám ráda Tvůj způsob psaní, Tvůj humor, moc se bavím. Dík.
04.09.2020 09:26
bříza
Hezky ! :) *

jen věcná: - skrzanty neměla Rozálie Šípková, ale jistá Mína Schneeflockbergová . . ....

- aby ty děti oblečené jako idioti, vedené idiotem oblečeným jako dítě nebyli zmatený . . .
03.11.2020 09:56
Andrew Maxwell
Těch momentů je víc, ale tohle je jeden z nich, fakt líbí se mi:

"a s prosbou o mý strpění momentně časové a s chaplinškrpály v dlani sevřené se naboso odebral do kůlny, jejíž dveřka oplakávala cákanci zašlého vápnění trouchnivě umrlou petlici a odmítala přilnout ke zteřelé zárubni zteřelé..."

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)