procházím alejí zplanělých jabloní
v cestu mi skládají své štědré dary
plnými větvemi k zemi se nakloní
jsem jako ony - těžký a starý
někdo tu zapomněl bandasku od mléka
v rezavěm remízu lebedou obrůstá
jde se mnou prázdnota druhého člověka
matná a zplanělá - tak trpká pro ústa
* |