Spadlo mi nebe do náruče
nevím, co s ním a kam
tak bloudím vesmírnou tmou…
jak do výše vyzvednout ho mám?
Oči zavřu, to se nadřu s myšlenkami těžkými
lehký sen vyvolávám kdesi uvnitř hlavy
jak z toho ven snad poví mi
Nebe se mi k srdci přitulilo
a řeklo: Neměj strach!
Pak nafouklo se jako balón
a vzneslo samo k výšinám
v náruči zůstal mi jen
z myšlenek těžký prach.
|