Frazeologie v jazyce vždy odrážela vývoj společnosti, především různá řemesla, zemědělství a další lidské činnosti. Zůstala v ní i slova, která už vlastně dnes nechápeme. Řekneme-li, že je něco na jedno brdo, víme, že je to stejné, ale co vlastně to brdo bylo, o tom už nepřemýšlíme. Brdo se původně užívalo při tkaní. Jak se dovíme na Wikipedii, byl to „nástroj ve tvaru ploché tyče s rukojetí a špičkou (jakýsi mečík), který sloužil k přibíjení útku k osnově“. Postupně byl opatřen zuby, které zabezpečovaly stejný rozestup nití při tkaní. Odtud tedy“na jedno brdo“.
V současné společnosti jsou bohužel řemesla poněkud na okraji zájmu, takže stěží proniknou do dnešní frazeologie. Zato zdrojem nových jazykových úsloví se stal filmový průmysl. Běžně se citují hlášky z filmů typu „to neřeš“ nebo z Cimrmanů (často známých rovněž z filmové podoby), například „já bych si s dovolením vzal“.
S filmovým průmyslem souvisí i frazém „na první dobrou“. Víme to nejen z vyprávění filmových tvůrců, ale i ze spousty filmových zpracování, že před natáčením každého záběru přiběhne takzvaná klapka a zařve třeba „stočyřicet osm poprvé“, což znamená, že se točí záběr číslo sto čtyřicet osm teprve na první pokus a pokud s ním režisér není spokojen, tak se točí podruhé, potřetí, zkrátka po tolikáté, až je režisér spokojen. Jestliže se nějaký záběr povede hned napoprvé, tedy na první dobrou (klapku), je to velký úspěch.
A právě to se začalo říkat přeneseně. Tak se třeba od někoho dovíme, že „miminko se jim povedlo na první dobrou“ nebo „na jeho jméno jsem si vzpomněl na první dobrou“ atd.
Jaképak další frazémy nám filmový průmysl časem ještě přinese? |