O ochucovadle nálady

Hořčice kremžská
když z ruky letí,
to namíchne všechny,
matku i děti.
Na zemi udělá
prd, je naděláno,
lepí se na ponožky,
sprostě je voláno.

Hořčice kremžská
na židli rozteklá
v gatě se vpíjí
slova jsou vzteklá.
Máma když pere,
nosík ofrňuje,
na skvrnu zírá:
Je to to? Uvažuje.

Hořčice kremžská
před chvílí tu byla,
však při dětské hře
koberec pokryla,
a na bílé stěně
obtisknuté ručky,
v klávesnici PC
jsou zateklé flíčky.

Hořčice kremžská
v botě si čvachtá,
kde jen se tam vzala?
Šprýmař se chechtá.
Zde vykydnutou
stírám na prkýnku.
Není to hořčice!
Zaháním vzpomínku.

Hořčice kremžská
v kabelce zvrhlá
se šminkami se mísí,
kdo jsou ta trdla,
která si hořčici
místo k ovaru
raději napatlají
všude z rozmaru?