šé ma jiš ruel... slyš země Zaslíbená!
takže co si budeme povídat - vždyť vždy je k povídání iba to, co si vymyslím...
leč nepropádejte skeptický nedůvěře - veškerý mý kafrání -
divte se-nedivte věřte-nevěřte -- vše má bázi v realitě!
reálná je Ostia samosebou - ten pobřežní rajón poblíže Roma - ta přece existuje...
a cunami sa nechystá, aby ji to mázlo do hlubin Mediteriánu...
vznosnej poutní kostel - chrám Santa Maria Regina - pro Panenku Máriu pietní - tak ten rovněž stojí,
stojně ukotven na pahrbku, kde má najlepší výhled na smaragdově ligotavý moře...
i nádherný kostelní okno, splichtěné mnou pro blahoslavenýho Józefa Jankowski-ego, je stále kvidění
A kde teda úpí náhle ochořivší Talijáni ?- v Ospedale Israelitico - šak si je přindte zaslechnout...
vůkol unyle rostoucí pinie, jemňounce dštící rozpálenou vůni pryskyřic, o kterýchžto stromech nemíníme také pochybovat
a když po dýchavičné štrece v Laziu - jakože po Via Fulda astmatické, dorazíte vod špitálu
k adrese Ivo Bombonati-ho, (hehe- deklinuji!) - jakože k čísílku 129, tak uvidíte jeho pobytovej plac -
aji s tou loukou bzučivou, leč nyní již značně zanedbanou během galupu času...
no - a důležitý štěbetání Ivoškovo o tom, kerak si hotovit šeláákový roztoky, si můžete pospatřit na júťjúb -
on se tam aji vcelku nudně předvázál, jako před deseti rokama rozumoval - krátce před svým skonem...
Sarangi je rovněž reálnej artefakt - aji teho Singha můžete spatřovat - však aji jiný zanícený muzikusy, brnkající staro-tradičně
leč Kiriakos má svý předznačení v chlapci, kerej mi v mládí rozsek palicu šutříkem zvícím pěstě... již jsem od-pustil teda!
Vaska Feldštejn.... toho aji sebe vynechám do mlžení... neboť jsem to já i on... (hehe)
však pogromy sou skutečný... - jakož i Israel do-posud dejchá - snad dlouho ještě bude schopen ubráněně žít ...
a vúbec -
proč se pouštět do těch divných re-kapitulací, když děj ještě nemíní kapitulovat ?!
mám tato vi-dění stále v palici, kterak tasí dosud nevyřčené peripetie a nerespektují ultimát...
takže slyš Hospodine - rovněž i vy slyšte (pokud teda chcete naslouchat)
.........
jsem se aji mnohdy tehdy vduchu čudovával - že jako přemítavě divívával - kde se v Ivoškovi vzala ta jeho zručnost a umná schopnost realisovat veškerá jeho troj čení čtver áčivá - míním tu analysu včelího halasení aji to fintěné konkurování Alvovi E. při manévrech s fonoválečky - však to jsou vélmi sofistikovaná činění !
a to i zaraženě vynechám jeho konstatování, že třetina rojů začala bzikat v afinaci k mandarínský čínštině a zvyšok aji bzučivě počal napodobovat v tonalitě Singhovo řádění zádumčivé na sarangi.... jeminaku!
holt měl Bombonati schopnost analysovat dříve nespoznané a uvádět před můj vytřeštěnej zrak i dříve neviděné - hehe
jest nyní aji příhodno parafrázovat mnou respektovaného Jákoba Arbesa, kterýžto romanetopisec doved, zrovna jako já teda, osvětliti ne-všední charakter vosoby, kerou měl v měrku...
však aji na Ivoša by sa nadhodilo, že hloubavý duch jeho vedle své bystrozrakosti a takořka železné logičnosti vynikál neobyčejnou vřelostí a obrazotvorností, jež by ani básníku nebyly k necti sloužily -
a výroky i kombinace jeho opírajíce se o vymoženosti všech pavěd, měly vždy neobyčejnou přesvědčující sílu, kdežto zasejc smělé hypothesy a konkluse jeho právě jen pro svou výraznou smělost zdály se náležeti vřadně mezi výtvory mozku, kerej jest rozhycován až k potracení soudnosti příčetné -
jakože Ivoš byl vobčas zcela mimo normál a patama šoupal po stezce skorogeniality
(Jákobe vodpustěj - hehe)
já si ale rovněž zdárně myslím, že zručnost svou získal, Ivošek muj kamarádskej šáhnutej,
že to odkoukal vnímavě vod svýho otčíma...
ten spřežkovej pán byl strojař... velmi hloubavý a rovněž suverén v manipulaci s tools, teda s nářadím veškerým, že co chytl do pazúr, to aji opravil k polepšení
pracoval v nějaký strojařský bandě-partě v depu, kde si ho aji vážili, že je teda kvalita v profesi
a dovede aji polepšovati různá soukolí detaily fikanými, by optimalisoval jejich vrtěníse
to již byli - jako že celá mišpoche, teda Ivoškova familia, usídleni v Český Třebový, kde teda jeho
novej tatík makal v lokodepu, kde jako je všecky- včetně jeho - nahnali befélem z kraje do soutěže
o hrdej titul Brigáda sacialístičeskoj rabóty - počesky BSP... a voni ten titul tada časem aji vobdrženě získali - ikdyž si tatínek ulevoval polským odplivnutím před vlaječkou, socialisticky získanou
a uvědoměle se tvářící na lampě jeho soustruhu - ba i na starým karuselu byla a aji na dveřách byl emblém, propagující Pokrok - hehe
leč ne vše jest na gówno -
aji k dobrýmu to ocenění posloužilo...
a sice - přišly voučry... jakože poukázky - na odpočinutí dovolenkový, pro ty uvědomělý dělňajse...
předák Peter Zkoumal vyfasoval řácháníse v moři na ostrově Svobody pod dohledem vlídným
Fidelia Castro, takže nadšen popad rodinu a v Ganderu při mezipřistání
zdrhl na svobodnej kontinent...
však se potom ozval z Michiganu, esli mu mohou poslat tu vlaječku vysoutěženou,
že prej mu vobčas chybí....
no- a Ivoškova rodina měla šanci se opalovat až v daleké svobodné Bolgarii... hehe...
někde u Sozopolu
a došlo k nějakým nesrovnalostem ouředním co se týče turnusů - prosto - bouchlo to...
načež fotřík začal vyřvávat odborářsky odbojně - a voni mu ulekaně, že ať ho maj z krku jako -
tak mu jako centrálně nabídli zcela nezvykle Makarskou pod dohledem Josifa Tita rudohvězdově maršálského, což ale byla destinace pro papaláše odborářský... ale skulinka sa našla...
Gender se sice nekonal, ale konal se Trieste, kde měla Ivoškova máti vzdálenou sesternicu z Hellady...
na Makarské sa chvílu rochali v móřu, pak jako fakulativní vejlet do Slovenie - tam přátelskej kutr naftou čpící a za štyry míle milé molo v Terstu aji s tetičkou Athenai s rozpaženou náručí,
která vyplatila kapitána Goša s tím, že jí to imigravší rodina postupně splatí -
těch čtyřistapadesát vosum US dollars... centy vodpustila teda
lokodepo teda přišlo vo dva kvalitní proletáře, kteří se spojili jako se Západem - vostatní proletariát se musel vrátit k lokomotivám vod Balatonu - jen Toníček se musel pozdržet, jelikož v Siófóku ho chytlo slepý črievko, takže ke karuselu nastoupil uvědoměle až koncem septembra,
doufaje ve výhodnější poukaz v příští sezónu...
(stejně je pak pouštěli jen k Máchovu jezeru do čudných chatek)
a tak začalo Ivoškovo putování životní mezi Italama, von se ale zdárně asimiloval -
jak zřejmo z mýho povídání... splynul s tou latinskou kulturou - ten vod ro di lec ! .... hehe
| 
2
1
sokrates 