Po klávesách upatlaných od čokolády
holčička prstíkem jedním poznává tóny 

První skladbičky učí se malé ručičky 

Za dalších mnoho let preluduje s nadšením
táta ji chválí, maminka slzy dojetí schovává
jejich dcera s klavírem je velký kamarád
a přítel ji miluje pro ni samu, jen tak
i proto, jak překrásně umí hrát

Koncertní síň, černé křídlo na pódiu
dáma v černém na černou stoličku usedá
potlesk a pak napjaté ticho nastává… 

… svůj první koncert začne hrát… 

a nikdy, nikdy už nepřestává 

 

Když zkroucené prsty hladí něžně klávesy
zas upatlané od čokolády
černé perly náhrdelníku zachrastí
a melodie schované za bílými vlasy

nikdy, už nikdy ji neopustí