Po klávesách upatlaných od čokolády holčička prstíkem jedním poznává tóny
První skladbičky učí se malé ručičky
Za dalších mnoho let preluduje s nadšením táta ji chválí, maminka slzy dojetí schovává jejich dcera s klavírem je velký kamarád a přítel ji miluje pro ni samu, jen tak i proto, jak překrásně umí hrát
Koncertní síň, černé křídlo na pódiu dáma v černém na černou stoličku usedá potlesk a pak napjaté ticho nastává…
… svůj první koncert začne hrát…
a nikdy, nikdy už nepřestává
Když zkroucené prsty hladí něžně klávesy zas upatlané od čokolády černé perly náhrdelníku zachrastí a melodie schované za bílými vlasy
nikdy, už nikdy ji neopustí
|