"Zaujal tě text inzerátu?" zeptal se Dušan. Líně srkal ze svého půllitru piva a pozoroval svoji společnici.
"Spíš ta fotka," usmála se ona.
"No nic, někdy se zhmotnění přání zas tak úplně nepodaří..." řekl Dušan spíše pro sebe, "normálně tam píšu to, co ženy chtějí slyšet, ale teď jsem se rozhodl jít trochu na dřeň. Neodradilo tě to?"
Pokrčila rameny.
Dušan si s úsměvem vybavil, jak tam napsal, že si kolem sebe vytváří svět a když mu čtenářka na inzerát neodpoví, přestane existovat. Zatím odpověděla jenom tahle slečna.
Ale nebudou přece mluvit pouze o tom inzerátu. To by rande skončilo na nějaké meta-úrovni a asi by to byla škoda. Bavili se o všem možném a pak ji zkusil chytit za ruku.
"Nezlob se," řekla, "ale představovala jsem si tě jinak. Už musím běžet."
"V pohodě," usmál se Dušan, "tak se měj, já tu ještě zůstanu."
Dívka se rozloučila. Odešla z restaurace. Zmizela, rozplynula se. |
|
Pepík z Hudlic 