Nudu během nouzového stavu zaháním nejen sledováním zpráv, ale také porovnáváním různých interpretací hudebních děl na youtube. Zaujaly mě hlavně různé inscenace českých oper.

Třeba takzvaná Prodanka neboli Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany. Kromě televizní inscenace ze sedmdesátých let, ve které zpívá Jeníka Peter Dvorský a Mařenku Gabriela Běňačková, jsem tu našel i zahraniční produkci. Třeba jedno anglické pojetí. Pěvci zpívají česky, jak je poslední dobou dobrým zvykem, ř zvládají, jenom Mařenka zpívá „Kdybych se co takového o tobě dověděla, na tijé bych zanevřela.“ To ale není to hlavní, co upoutalo mou pozornost. Kostýmy a dekorace jsou totiž pojednány jako ve dvacátých letech minulého století a rozhodně to nevypadá jako česká vesnice. Mařenka má slušivé modré puntíkované šatky a lodičky, Jeníček má účes up-to date na ježka a Kecal chodí v obleku. Ještě zajímavější bylo australské pojetí. Tady na češtinu a českou vesnici naprosto rezignovali. Účinkující jsou oděni v jakýchsi šedých overalech a na nich mají navlečené umělohmotné pestrobarevné vestičky a sukýnky. Úplně mimo mísu, nicméně zajímavé. Mařenka má strakaté legíny, přes ně sukýnku, k tomu mikinu a na hlavě něco jako šátek, který pokračuje umělými upletenými copy. Jeníček má plandavé kalhoty, pruhované tričko, přes ně červenou mikinu a na hlavě červenou čepičku. Zpívají anglicky. Čeština tu ovšem přece jen vystupuje. Na začátku, když si Mařenka s Jeníkem slibují věrnost, jsou na scéně veliká písmena s nápisem JEDNOTA, ve chvíli, kdy rodiče nutí Mařence Vaška, to doprovází nápis POVINNOST a když dojde k obchodu „prodání“ Mařenky, objeví se nápis TRANSAKCE. Anglicky mluvící národy holt „jen tu svou mají za jedinou“. Uspokojilo mě jen německé pojetí, které se podle reálií odehrávalo na německé vesnici a v němčině.

Další česká opera, kterou jsem takto porovnával,  byla Rusalka Antonína Dvořáka. K dispozici je opět filmové zpracování ze sedmdesátých let, kde je opera nazpívána operními pěvci, ale hrají ji před kamerou herci a dělají playback. Princ je Milan Kňažko a Rusalka Emília Vašáryová. Shodou okolností oba Slováci. Ale natočeno je to v krásné české krajině. Odpovídá to našim představám: víly mají plavé vlasy – „zlaté vlásky mám“ a Rusalka je skutečně „bledá“, jak zpívá vodník. To pojetí vlámské opery je úplně jiné. Rusalku tu totiž zpívá mulatka s dlouhými černými kudrnatými vlasy a prince Číňan. Vodník vypadá jako bubeník z rockové kapely. Má dlouhé tmavé vlasy a modrý třpytivý skafandr. Co na tom, že zpívají česky.

Musím ovšem říct, že tato moderní pojetí mě nicméně zaujala. Představil jsem si „Prodanku“ přenesenou do současnosti. Úvodní sbor „Proč bychom se netěšili“ zpívá před supermarketem, v rukou tašky BILLA, Jeník v džínách jezdí na kole, Kecal ve fordu. Také Rusalka může mít současné pojetí. Odehrávat se bude u rybníka mezi chataři a výletníky…