Dílo #72216
Autor:josefk
Druh: Pro pobavení
Kategorie:Próza/Ostatní
Zóna:Jasoň
Datum publikace:16.11.2019 17:56
Počet návštěv:27
Počet názorů:4
Hodnocení:4 3

Prolog

Dnes jsme jeli se psem z lesa a u jedné budovy, o které bude psáno, stálo policejní auto, co se snažilo vjet do dveří dalšího auta. Tak jsem si vzpomněl na dědečka.

Dědečkova černoška

 

 

Když rodiče v mém dětství chtěli jít na ples, odkládali mne na noc k tatínkovým rodičům. Prý ať si taky "užijou". Už jsem tenkrát chodil do školy, takže jsem byl už téměř muž - když naši poslouchávali Svobodnou Evropu, uvědoměle jsem je ubezpečoval, že nejsem udavač. S prarodiči bydlel i tatínkův svobodný starší bratr, který mě neměl moc rád, protože moje maminka se ho vždy ptávala: "Tak co, Fanouši, kdy bude svatba?" Můj pobyt mi vždycky "osolil" tím, že přesvědčil babičku, aby k večeři byly šunglfungle, ty jsem nesnášel. Byl jsem ale muž a babičce jsem je vždy pochválil a na strýce jsem vypláznul jazyk. Před večeří se vždycky hodila na jídelní stůl velká deka a hrály se blechy, po večeři dědeček rád vypravoval svoje fantastické příběhy. Nejraději vyprávěl o tom, jak v roce 1907 utekl babičce. Babička vždy v tichosti přihlížela, jen říkala: "Ty starej blázne, nekaz hocha! "

Na konci města stála záhadná vysoká kamenná budova, v které přebývala spousta mladých krásných děvčat, mnohem hezčích, než babička. Budova byla obehnaná vysokým železným plotem se špicemi jako ochranou proti nežádoucím návštěvníkům. Z budovy vycházely záhadné zvuky, výkřiky, smích, zpěv, hovor, řinčení, někdy i některá děvčata. V budově sídlil Zemský ústav pro padlé dívky. Podle dědečka ho tato skutečnost velice vzrušovala a velmi si přál poznat, kam ty dívky padly nebo do čeho...  Proto se jednoho večera rozhodnul odejít z domova a zjistit vzrušující tajemství Ústavu. Překonat vysoký plot nebylo pro dědečka jako Sokola problémem, přikradl se k budově a zaklepal na vstupní dveře. Přišel mu otevřít tajemný muž, který ho po pozdravu pozval dál a usadil na sofa v pokoji přízemního bytu. Nic mi neříkejte, pravil, vidím vám to na očích, že dnes budete chtít černou, já se tedy spokojím s bílou. Zde jsem vždy dědečkovi nadhodil otázku, zda tím myslel černošku a bělošku? Dědeček potěšen mou spoluprací vždy odpověděl, že ano, černošky že jsou nejlepší. Potom vyprávění dokončil s mrkáním oka po babičce, popsal, jak jeho přítel, ředitel Ústavu, přinesl šachy a zahráli si s barvami, jak bylo výše uvedeno.

 

 

 

Epilog

Snad cítíte to spiklenectví mezi muži naší rodiny....

Počet úprav: 8, naposledy upravil(a) 'josefk', 25.11.2019 13:01.

Názory čtenářů
17.11.2019 15:55
sokrates
paráda :-)
17.11.2019 18:36
fungus2

17.11.2019 20:23
Jurda
17.11.2019 20:43
Pepík z Hudlic
Měls príma dědečka... :-)

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)