Stačilo se podívat jen o dvacet metrů dál
A stála by tam, překvapená a nejistá,
v triku po matce
které dávno vyšumělo léty.
Máš nějakou představu, která se uděje.
V průchodu si pak cizí žena svlékne podprsenku.
V těch chvílích býváme rozhodní,
Přes onu odhalenost
Důvěrně přehodíme
Svaté plátno zavřených víček.
Pak jako slepci čekáme na psa,
pro nějž je vodítko celým světem.
Taková ironie. Taková ironie. |