Bloudím svým starým autem po okreskách Bílých Karpat barevné listy probodává slunce žlutí draci na obloze tiše plachtí vzhůru - jejich rudé jazyky dnes nikomu neuškodí Celé dlouhé odpoledne hledám nějaké místo ze kterého už se nebudu chtít nikdy vrátit
a nebo alespoň tenký pás panenské země kde zase najdu ztracený zlatý svět mystiky
Můj dvouletý syn na zadním sedadle se usmívá: zavřel oči a brzy usne v omamné vůni podzimu
nebráním mu - vždyť já to magické místo nakonec našel ve zpětném zrcátku: na zadním sedadle usnul můj syn - nic krásnějšího jsem dosud neviděl
zastavím v prvním bukovém lese nasadím mu křídla a spolu s draky nechám ho letět vysoko do nebes |