v létě roku minulého jsem nevěřil svému zraku- i sluch spáče v nevíře - (napsáno že pro doplněk ve frázi zvyklé)
ten línavec lenivý - Bohoušek Břesný... to on mne aji budil raní aktivitou...(klnu aji špačkuju!) však kdyby jenom ranní - von makal skrz noc celú! leč to jsem skoro chrupkal a jen v polosnu jsem slyšel povrzky jeho trakářa - VRZ... KVIIK...KRUMPH...VRZ...VRZ... KVIIK... KRUMPH... VRZ...VRZ... KVIIK...KRUMPH... VRZ...
(břuchabol už mám z těch ruchů neladných!) jsem se převaloval na loži a nerudně mu nadával do stachanovcov uralských... hehe (joj - mý Hehe debilní) von Bohouslav kradl -
pídivě a nočně krad hnůj sousedům!... pod rouškou tmavý noční tmy a s vidlema, jejichž hroty obleskovány kmitavým papršlekem lucerny bídný která potřebná byla k netrefení prasete když hoven nabíráno pod šunkami krmníků také bych potřeboval onu roušku - bo smradu vůkol z kejdy - posmrádku jak v Tokio při zácpě křižovatek a šecký Hondy a Suzuki a tři diamanty Micu Bishi stojej na neutrálu a emise v luft nad ostrovy - chudák Hókaidó či Honšú ! a já co? bez roušky tolik potřebné chrupám v kanfasu a pod okny mými temnělými osoba divná mi, zaobírající se materií vskutku nelibou!!
no jo... včil mnou chápáno - nebyl Bohouš ten skrze hnojiště soběstačný... jelikož jako švec nechoval skot ni bravu neobhospodařoval - (proto ta noční loupeživost hnojivě nepřístojná) nechystal se pohnojovat brambořiště - žádné neměl! nebyl vlastníkem malorolnickým kousku obdělávaného pílí rolníka... byltě trhlým řemeslníčkem buržoasního původu aji předků neslavných a majitelem skromný dílny a vlastníkem nezvyklého myšlení byl...
a nyní i zlodějem hnoja!!
je známo - všeci šefci inklinujou k filosofii trhlé a v kebuli sa jim hoňá nadmírně věcí podivuhodných nespočítaně když jako flokujou škrpále mechanicky a zrak vnitřní šilhá do vrásnění kory pošedlé - a Břesný Bohouslav byl z teho roda zarputilců introvertních!
však včil ho možu nazvať aji smradlavcem egoisticky zahleděným v konání své pokoutní - mrcha súsed... (bo tak určeno k mé nelibosti) sousedně opodál dlící v kučisku malém leč rázovitém nad vchodom chalúpky onej jako jeho baráčiska starobylá řezba skvěla se zaprášeně - tvaru kopyta ševcovského v letokruhoch pně rydlem naznačená aji s nápisom Anno Domini 1797... interesantně stará byla jeho chalúpečka po předcích ševcovských poděděná z kmenisek zteřelých již tato chaloupka nahnutě byla věkostí a střechu v prolomení žadonícím měla jako žobračik u božej muky (a došky ožrány povětřím) a v ní pytlíkováno řemeslo švícovské jak predestinováno dědky aji pradědky s pazúrami od popa do rakví skromných když skonávali a potěh se dědil aji s barabiznou aji zadek se dědil - zadek rozsezenej verpánkom, v palcu dratve - v pyskách floky a ve džbírku kože máčený... Bohoušek - švec z našej Vysočiny... aji do skansenu příhodně hodně vhodný (hehe!)
ve dveřách mnohdy viděn býval - s hlavú zakloněnú až mu ohryzek krčný nebe napichoval a obzeral mračna měnící se v tvary různý, podněcující húvěřilou fantas... a zástěra ukoptěná kol ohublého boku jeho povlávala v pleskotu čerstvosti mas vzdušných, jelikož povětří mnohdy nemilé u nás fúká neřídno nemile...
a když sa hne fronta kvílící vod Minska aji Narvy russkej a švihaj si ty povětrnosti cez nás rajón by sa zachumlaly skučíce někde na Vídeňským Lesom... a pak kvílivě stočeně přes Balkán a Helladu někam k Tianšanju... ééh - čina pakážná! (sledujte sledujte - jelikož toto jest výrazná poznámka amatérskýho klimatologa... jímž jsem já) mračiska v trhlým povanu - živobytí osadníkům celej osady znepříjemněno kúúúrva jo!...
leč fabuli neradno větvit v nečitelnost... - takže kradeno i nakradeno hnoja bylo! trakařek dohrkál... já sa obudil do mrtvolnosti nasrán a hned na něj... na ševca hnojenýho!! hnedkajc jsem teho vykuka přepad s otázkou v pysku svým, že co jako blbne (!!?) a cože že nenechá v klidu pospať krajinu okolitou včetně mňa!!
i odpliv si zchvácenec B. dřevjanej floček ze rtu a líčit mi počal a to vám řeknu - bulvy sem koulil v překvápce, že co se jako v šivici hlavě umanulo - šmarjanazaretus!
von si už teda mrcha že tejden čte a von si jako přečet nějakej spisek vo prvotných Ika ru sov... vo těch bláznoch nadnášených nadšeně co chtěli lítat jako strigy v luftě aj mimo sabat čarodějnej a se načet skrze celú sedmicu - zhúvěřilec Břesný teda... si přelouskal stať skrze tejden teda onen spisek jako vo jednom trhlom chlápku trhlém, co jako měchúře bravčový a bludičky na blatech jo-v době renesanční, a pomocí těchto artefaktů polehčích vzducha sa aji nadnes a sad svůj přeletěl by nadšeně přistál bloudiv pyskem v trnkoví... poškrábanej leč v afektu vyjimečným - že sa jako zdařilo konkurovať jiřičkám lovícím hmyzky... (sa poseru z teho ševca teda!)
a že včilej bahenní plyn z hnoja onoho jme sa B. vyrábjat a jímat jej do měchúřků vepřovýcha že ty má aji k disposici, jelikož opravil škrpále Josífkojc z jatečný linky kerej bourá - Pepan teda - prasátka umrtvělý... a měchúře vyndáva prackou okrvavělou aji ocásky vykrojuje a von jako on švec - že sa mu jako slovem prosebným přiblížil - a on jakože Pepa porážač řeznickej že teda akceptoval jeho hobby nutkání ševečka myslivéhoa dolifroval mu pod pracky hbitý tý prasečinky... jakože ty měchúřky - a ani sa neopýtal proč jako, jsa jednoduchým řezníkom v přemejšlení - že byl jest přirozeně vod přírody jednoduše imbecilný diskrétně - mordýř ten prasátek jatečných...
však já vždy vod nátury indiskrétní (jinak by kronika nevznikla!) a tak dlúho som sa pýtal řemesníčka škrpálovýho až sem zvěděl - až do pře kva pe ní jsem zvěděl!
měchúře nutný jsou pro jímání vzniknuvšího hnojného plynu a že když sa nafúknou jímavě měchuřiny tož tý vzduchy páchnoucí nadlehčí korpus povznešeně a to može ísť montgolfijéra do škopka ironicky... jelikož pak tělo ševcovo aji s verpánom lehčí vzducha a do vzducha povzneseno (a kniha seznána bude pravdupíšící...) a hokuspokus nabíle dni!
nechal jsem se přesvědčit jeho ráznou fanatičností - aji sem hadicu poskytl by hnojiště náhlý svlaženo bylo vodou.... že jako ať sa ten plyn vyvíja! tož zme ten plyn vyvíjali vyše třech dnů šak ta močka bublala a já chodil kol něj s klamerku svorkovú na nose svým bych neblil leč švec nadrženej frňákom stále počuchával kvantitu - jakože esli dostatečně vy ví je no a v den štvrtý zme plnili měchúře a v den pátý ony balóniky vrtkavý přivázány k trojnožce a verpán zauzlen kol břucha řemesníkova a von zařval Sekej ! a já do gesta knajf jeho a přeříz sem povrázok limitující a von se vznes... fakt do lufta zaplachtil a volal coby avstronaut že Zdraví všecký plemeňa na modrý planetě...... (však říkám - fanatickej blb!)
i zadul věter z plání rossijských jak vždy duje a hnalo to teho kořeňa kol globu ve výšině 7000 metrů... a jásal a jásal ten experimentátoš až přistál v Tibetu... hehe!
* pak mi napísal kartu...
že sa tý Tibťani sběhli a že ho jako vzali na rameňa a rozrazivše stáda yaků - což jejich skot k obživě - donesli ho šikmoočci smradlaví slavnostně jako vtělení Buddhhy do nějakýho kláštora monastýrskýho jo... tam mu rozptýlili lupénkový zlato na pupek a jali se jej oslavovať - nedbajíce na jeho chtění sa po tej luftovej anabázi vyscať! a když sa teda vyscal tož s nima navázal dialog že jako čím jim može poslúžit když ho takto velebí karáty zlatými a voni že jako nechť sa nehamuje a nechť robí co umí - však ku chvále jejich klanu šikmooce slzícího posvátností
mi psal...
Urobil sem asi třista párů botiček skvostných z yačí kůže... naměřil jsem jim k jejich údivu aji tlapy nožný, což vnímali jako můj religiózní výstřelek... leč s potěšením mý strojení akceptováno bylo a obdržel jsem aji čaj s máslem kravským až sem grcal z teho pitiva leč šil jsem a šil... botiček jak nasráno...
a těšil jsem se na uznání svýho umu... a pak jsem - milej sousede (jakože ku mě... pozn. aut.) zjistil, že tý blbci primitivní už vosumset let chodí bosky!!!
a voni Tibťani si část množivou těch botů uvařili do vývaru (a voda na ohníčku z yačího trusu-hnoja vařící... sousede!) a něco veletuctov jsem zaslal Baťovi do Toronta... aby věděl továrník monopolista, co žerou Tibťané bosonožní...
žerou boty !
|