Poslední dobou zdobí každé město záplava kontejnerů na tříděný odpad. Je jich všude takové množství, že se zdá, že to jediné, co po lidstvu nakonec zbyde, budou kontejnery a odpadky.
Jelikož obyčejné žluté, modré, oranžové a další popelnice už nestačí, vymyslely se velkoobjemové kontejnery. Odpad padá kamsi do hlubin pod zem, a proto ho musí jednou za měsíc vydolovat jeřáb. Myšlenka jistě dobrá. Vejde se tam nepochybně víc plastů, papíru, skla a tetra packů. Dalo by se tedy očekávat, že člověk v pohodě do takové „jámy lvové“ hodí třeba obrovskou igelitku plnou plastů a bude mít po starosti.
Nikoli. Místo otvoru odpovídajícímu onomu velkoobjemu, tedy alespoň jeden metr čtvereční, jsou k dispozici pouhé otvůrky, asi tak na dvě petky. V praxi to vypadá tak, že třídič přijde ke kontejneru a hází tam jednotlivé plasty po jednom. Nezřídka také tento otvůrek ucpe. Když přijde další třídič, zjistí, že tam už své plasty nenacpe a hledá další velkoobjemový kontejner, na sídlišti od tohoto vzdálený nejmíň půl kilometru. U toho si pochopitelně slovně ulevuje.
Marně jsem si dlouho lámal hlavu, proč tyto otvory ten někdo neudělal větší. Vždyť by to pomohlo k rychlejšímu třídění. A pak jsem na to přišel. Možná nechtěl, aby tam lidé odhazovali ty, kteří patří na smetiště dějin. |