Dílo #72136
Autor:bh
Druh: Tvorba
Kategorie:Próza/Vyznání
Zóna:Jasoň
Datum publikace:16.09.2019 02:31
Počet návštěv:645
Počet názorů:5
Hodnocení:4 1 3

jak vidim Krivaň - spomenu...

 

však uvidíte - když šuplíky z kebulek budete páčit a sypat
na leštěnou plochu vzpominkovou...
kolik cárků životních se bude vršit a kolik drobků vám zaneřádí
váš parádní životní tepich... a semtam blejskne střep lesklýho okamžiku dávnýho a když si nedáte pozor a chmatnete
po ňom neurvale... srdce se raní

aji já zírám na tu kopku a pinsety nemaje nehtem zestárlým dloubu
do toho přebírání aji do toho přemítání dloubu a nevim kdy budu hotov, abych podoben zchváceny popelce se jásavo vypravil
na ples ...(a jelikož sa chcu vyhnouti sentimentu lacinymu
tak nedodám - na ples poslední - neboť by to klišé bylo)
tak kloubem nepěstěným roztřiďuju ty cancy a co se dá shrnouti hranou ruky shrnuju do pěstě a nedbaje průvanu
z okna sypu ptáčkům kteří ztichli....
však jakjinak to smetí roztřidit a navlict na žebravej ruženec

a tady je krajina... a tu aji lidi sou... aji zviřatka tu sou....
rána aji večery nostalgický... a starý slova poznámek nahodilejch
se najednou votřepou jako pejsci slídiví co zabrafnou žádostivi nový stopy...
a když tu láji pustim vpřed a na svym jatečnim ořu se vydávám
za hlasy na obzoru dávném - tak rosinanta má s pěnou u huby cválá a ržá nadšeně a neví že na větrny lopatce sa točí
aji s jezdcem ztrnulým...     cvoklá kobyla řikam...

aji jinou kobylku sem jednou po pleci poplacával...
včil už teda pouštim alegorie tklivý k vodě a mluvim vo opravdickym koňovi huculskym.... leč nebudu definovat určující znaky plemene tohoto... jméno zvířete truchlivyho sem pozapomněl
však jméno té dívky si pamatuji...  Mara...

kdybyste tenkrát zabloudili v podtatranskym lese jako já a Laco
tak byste tak jako my v tom odpoledňu boruvkovým mohli znenadavky uzřit u vody bielej kobylku chatrnou a dívku křehkou kterak tomu zvířeti fačuje kotnik nachromlej....

a pak sme došli aji k chalupě a starej Lavko nám chrchlavo odpověděl na pozdravení a odpliv do kapesnika slinu tuberáckou...
a tak sme tam ostali výletně ve své celtě asi tři tejdny a bo se nám ani nechtělo chodit po vrškoch - tak po dolině sme chodili...
       a chromá kobylka dřevo svažat nemohla a Lavko měl
svy zachvaty a tak dřevařinu oželel a šeci sme měli urlaub
a Mara se do Laca zamilovala hryzavou láskou dojímavou...
a plakávala v podvečernim lese bo Laco kamarád můj měl trému
před takovou citovou spontaneitou kterou na něj osud
chrst nečekaně a kterou nepoznal předtim a ani potom
ju nikdy nepoznal - protože to řikam  protože to vim...

a pak kobylka ochraměla eště vic a museli ju utratit a léto se pyšně nadmulo a sežehávalo podvečery  a divilo se
kde je ten nebohej koníček
a divilo se
kdo je ta žalná děvucha  kvílící na pařeze...

      a to už teda starej Lavko nesnes... tu baladickou atmosféru teda a poslal to zhrzeny divči srdce do štrby k rodině a nás hnal
ze svy parcely proklínaje sípavě všecky študacky vandrovníky
plakal za koňom...

    tak sme aji do tych vršků došli... do vršků kery sme vlastně opomenuli a já včil aji vzpomenout mohu na chvilu, kdy na opuštěný serpentině pod krivaňsku špicu sme si urobili šutrovou zídku kterou sme oceltovali a prochladle usinali a já drkotavo vital slunce nad nižšim horstvom za dolinou napěněnou... paže k nebi jako sinuhet egyptskej - leč bederní zástěrku sem neměl bo zima byla a tak by spisatel finský zízal, vida svyho hrdinu zababuchanyho ve třech svetrach...šak co po finovi -
krásný to bylo a laco spal bo temu ta zima tak nevadila...

a nízké tatry se protahovaly v ty bílý peřině a kdesi dole
ve štrbě krvácala v mlze láska neopětovaná teda....

šak eště do podzimka byl laco zaražený a ani neposiloval činkama
jak byl zaražen z ty události citový bo si to ve svy chlapecky hlavě urovnat eště nemoh - jsouc nezralým...
ale já mu neřek že sem mu v ten moment aji záviděl a ani sme
o tym už spolem nemluvili  bo už začal cvičit a daval si bacha
na trapesovej sval...
šak jak vidim krivaň - spomenu....

aji do tatranskýho lesa sem za dlouhodlouho teda namiřil - bielu vodu sem rozpoznal  ale stavení nikde...
půl dne jsem to místo hledal fakt

                                            *

časy plynou...  kobylka už jistě poslouchá Lavka kdes
na nebesky pasece... čo sa stalo s Marou milostnicí neviem...
a s Lacem si nezavzpominam - 
bo jak se raz ožral a došel nazleně dom kde se rozhádal
se svoju třeti ženu tak usnul a už se neprobudil
bo ho ta roztrpčena baba zapichla nožom kuchyňskym
!
(dovčil myslim eště sedí)


ale v to léto čučoriedkový jsem Lacovi záviděl.......



                               *

 

Názory čtenářů
16.09.2019 11:32
sokrates
excelentní!!!
17.09.2019 00:41
alex
...pěkný
17.09.2019 21:35
fungus2

24.09.2019 00:27
josefk
paráda

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)