Lidé si odpradávna přírodu personifikovali. Řeka měla ramena, hora patu neboli úpatí. Ale někdy přemýšleli i obráceně. Pojímali sami sebe jako živoucí přírodu. Přirovnávali se k rostlinám a ke stromům.
O místě, kde se narodili, řekli, že tam mají své kořeny. A když se přestěhovali a rozhodli se tam zůstat, kořeny na daném místě zapustili. Své potomky nazývali ratolestmi. Pokud naopak začali pátrat po svých předcích, vytvořili rodokmen a zkoumali, ze které větve jejich rodina pochází.
Mladí muži podle nich byli v rozpuku a mladé dívky byly krásné jako poupata.
Žili naprosto srostlí s přírodou a uměli ji pozorovat.
Dnes přírodu stále více sledujeme drony, satelity a dalšími umělými přístroji. Je proto načase ji opět láskyplně obejmout. Vrátit se k oněm pověstným kořenům. Aby se jednou nestalo, že nám pevná půda zmizí pod nohama a budeme ze všeho na větvi.
|