Dílo #72095
Autor:kalais
Druh: Tvorba
Kategorie:Jiné
Zóna:Jasoň
Datum publikace:17.08.2019 23:39
Počet návštěv:107
Počet názorů:4
Hodnocení:5 1 2

Prolog

14. 2. 2016

(nn)

Jedna archivní ze šuplíku

AD HOC

I.

 

Až se propadnu do tý divný tmavý deky

tak za mnou zaklapne hladina

na který tvůj obraz jako maják

pomalu pohlcuje vodní vzduch

 

kdysi jsem tvrdila, že je třeba mít syna

kázala jsem z lavice jak vzorný školák

čekala na pochvalu od tabule

čekala na velkou oslavnou řeč

 

dnes můžu akorát jezdit prstem po mapě

ukázat na všechny nerovnosti povrchu

ale tu křehkost zapsanou ve vrstevnici

těžko gestem popíšu druhým

 

II.

 

Je to jak jezdit na kole

prý to nikdy nezapomeneš

nezapomeneš na jarní den

kdy za oknem všechno třeští v mapách světla

a já s nepřítomným výrazem

čtu v křídlech mouchy vlevo nad zrcadlem

všechno o netečnosti

která se sama nerodí, která prostě existuje

Je to jako jezdit na kole

Padat a kousat do prázdna

zatímco za dveřmi pomalu projíždí

Lůžkový vůz směr pitevna

 

III.

Objekt A byl vhozen do bílého pole

Ohó! Led prý neřeže, je to šarlatán.

Objekt A se oddělil od své přímky a

Pomalu zapadl kamsi za obzor

A tak tu stojím bez smuteční řeči

Úvod mi nevyšel, prostředek nemám

A konec, konec nastal sám od sebe

Na slepé mapě těla

Marně hledám pohyby

 

Názory čtenářů
18.08.2019 00:15
Danny
je za tím vidět vývoj a je to napsáno velmi dobře, početl jsem si.
21.08.2019 21:05
Pepík z Hudlic
Tvé myšlenky jsou černé, ale vyjadřuješ se v krásných obrazech.
30.08.2019 21:42
josefk
potěšitelný optimismus, když se píše se smutkem
je to takové tekoucí, jako život

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)