v drobek drob skývu skývu a k hubě sklenici! se srdce zvonu kývá (ty bronzy běsnící) pij vínovíno jitřní to víno jitřící jsou láskylásky ranní (jsou lásky končící) potáhneš s pijáky a křepčíš s opicí a tahy na šepsu třaslavost promíjí si skicni ve výkyvu zvonohru znějící umbra když oschneoschne omaluj sepií ty kraje ledové i země ohňové chci agonii v Patagonii...
ach líčko soumračné ach kapko poslední ach mořemoře chvil (a mořemoře dní) a moudře sípou moudří ti moudří sípáci a někdo scípne smíchem a to já taky chci chci agonii v Patagonii...
potkanka kojí v koutě (stejně ji zabijí) balónek prasklý z poutě (a stejně chvatem v let) a na nitky i rvou tě pohmaty šeredné ach lásky sluneční vy lásky v poledne ach láskylásky snové (a spaní bez snění) že prachem byl sem prve a v něj se proměním kotva se zvedne v tichu to tiché vyplutí a mořemoře smíchu mne štěstím zahltí a rozdrobená skýva a vosa v sklenici
bezbarvej atrament nacinkne z oblohy na roštu rošťák plamen plá v zemi ohňový ramena vedle ramen si lásky sedneme a jako kyv bronzový se spolu zhoupneme si pamatuju kluka můj koník houpací (ach lásko kde tvá ruka když já ji tolik chci) chci agonii v Patagonii
* |