Globální oteplování táhne světem jako ono pověstné strašidlo. Planeta Země je stále teplejší. A jako každý živý organismus stižený horečkou se snaží bránit. Rozpukaná suchá půda ji bolí stejně jako nás při vysokých teplotách bolí suché popraskané rty. A vyprahlá země se zoufale touží napít. Dychtí po pár locích. Jenže pak přijde prudký liják, kterého si ani nehltne a masa vody spadlá z nebes zmizí po kratičké chvíli v řece, která se pod těmito náhlými přívaly vylije z břehů. Voda už není životadárnou tekutinou, která se objeví, když je jí potřeba. Stala se z ní vrtošivá žena, které je buď málo, nebo moc.

Zmrzlá voda se naopak rozpouští a stéká z ledovců, jako by této nezbednici z údolí chtěla přijít na pomoc. Ale její pomoc je jen zdánlivá. I tato voda končí v řekách a posléze v oceánech, které zvyšují svou hladinu. A půda se stále chce napít. Takové horko!

Kolem polí, zahrad a luk jezdí tisíce aut, stojí tu stovky továren.Půda netuší, že právě ty jsou příčinou jejího neštěstí. Ty vypouštějí do vzduchu ony nebezpečné plyny, které pak všechno živé na této planetě vdechuje. A čím více tyto jedovaté plyny vše dýchá, tím více je postupně zabíjeno.  Z naší planety odcházejí živočišné druhy, ubývá rostlin. Možná zapustí skutečné i pomyslné kořeny na nějaké planetce, kterou jednou navštíví Malý Princ. Ale ze Země nenávratně mizí.

Člověk ovšem svou činností ničí i sám sebe. V touze po pohodlí, bezpečí, bohatství se přestává hýbat a živí se stále více stravou s chemickými přísadami, většina věcí, které používá, je vyrobena z ropy… Za pár desítek  let se po Zemi budou ploužit jen lidské mátohy schopné pohybu jen na elektrických vozíčcích. Mátohy dostávající vodu na příděl. Pracovat za ně budou roboty. Přejeme si takovou budoucnost?    

Mladí lidé si určitě takovou vizi nepřipouštějí. Po vzoru Grety Thurnbergové demonstrují po celém světě za záchranu planety. Chtějí politiky a další odpovědné osoby přinutit, aby omezili skleníkové plyny. Planeta je horká teplem i demonstracemi.

Ale ani demonstrace nepomohou. Mladým budou muset nejprve hlavy vychladnout. A potom budou muset začít myslet jinak.

„Ne, tati, nevoz mě do školy autem, já půjdu pěšky nebo si vezmu kolo,“

„Ne,mami, nedávej mi ke svačině do školy banán, ten se dováží letecky, vezmu si jablko.“

„Ne, tady, si neuděláme táborák, je sucho, mohl by vzniknout požár.“

Možná tímto přístupem nahlodají dospěláky i politiky víc než demonstracemi. Možná se i naše planeta potom ochladí. A vyprahlá půda se napije plnými doušky.