Náš nejoblíbenější kantor z průmyslovky byl velice moudrý a chytrý muž. Učil nás fyzice a jeho oblíbené téma bylo "skaláry a vektory v běžném životě studenta".
Když nás chtěl pozlobit, míval na toto téma přednášku, kterou nám dával najevo naši nevyzrálost, ba hloupost.
Budiši! Máš místo hlavy bednu kytu, ale to neznamená, že jsi skalár! Nula skalárem nemůže být, ani kdyby sama chtěla.
Když máš v peněžence deset korun, to znamená, že tvoje peněženka skalárem je. Když deset korun díky prázdné mozkovně utratíš za nějakou blbost, jak to jedině ty umíš, tak věz, že ses na chvilku stal i vektorem, protože bankovce jsi udělil směr, i když do pekel... A právě tomu se bude říkat jednou Budišův paradox...
Z těchto ukázek vidíte, že skaláry i vektory mohou zasahovat do čehokoliv, pokusím se ukázat, jak zasahují i do literatury.
Dal jsem si trochu práce vyhledat z literatury příklady k těmto výše uvedeným veličinám, omlouvám se Velikánovi Karlu Hynkovi, že jsem mu nahlédl pod ruku.
1. Skaláry jako počátek
Byl pozdní večer, první máj
večerní máj, byl lásky čas
hrdliččin zval ku lásce hlas
kde borový zaváněl háj
Zde se děj moc nepohybuje, staticky jsou vypočítávány skalární stavy přírody, jen háj trochu voněl, vůně se šířila do okolí a vlastně zárodek vektoru už je tady.
2. Zrození vektorů
O lásce šeptal tichý mech
květoucí strom lhal lásky žel
svou lásku slavík růži pěl
růžinu jevil vonný vzdech
Všimněte si, že postupně všechno v přírodě někam směřuje, šeptá, voní, pěje, vzdychá, a skalárový začátek básně přechází do jemného vektorového rozvinutí.
3. Vektorové volání
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol
břeh je objímal kol a kol
Přidávají se zvukové a tělesné vektory a blíží se vektorové rozvinutí až k neuvěřitelné vektorové přeměně skupenství kapalného v ohnivé ve finále:
4. Finále
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky
planoucí tam co slzy lásky
Dále následuje množství nádherných veršů plných skalárů i vektorů, včetně vektorů běsnění (např. strašný jekot, hrůzný kvil), ale i vášnivých (marná touha, srdce se v citech potopilo) a v neposlední řadě vektory smutku (láska k růži svadlé, svůdce dívky padlé) a vektory konce (mrtvý hled, jemný pláč umírá, a nad ním půlnoc bije zvon). A zde se už raději na chvíli zastavíme a pokloníme se Velikánovi, jenž stvořil toto nádherné dílo plné úžasných skalárů i vektorů.
|