Žabák touží po moři, stále o něm hovoří, chtěl by zmizet z rybníčku, a vzít s sebou žabičku.
Ta však souhlas nedala, rozzlobeně kvíkala, moře žabkám nesvědčí, to je přece bez řečí.
Váhal jenom chviličku, pak vyrazil z rybníčku, vzal si malý raneček, teď je z něho slaneček. |