Dílo #71973
Autor:Pepík z Hudlic
Druh: Tvorba
Kategorie:Próza/Povídka
Zóna:Jasoň
Datum publikace:06.05.2019 18:52
Počet návštěv:357
Počet názorů:10
Hodnocení:5

Brouk ve stromě

„Hele, nelez mi do chodbičky, tu jsem si vykousal já!“

„No dovol, snad můžu jít na návštěvu?“

„To teda nedovolím, koušu si dál, je tu moc dobrý dřevo.“

„Sobče jeden!“

„Vykousej si svou chodbičku.“

„Protiva. Ať si klidně sní celej smrk.“

 

„Tak jaké zvuky jste zaznamenal, kolego? Lze nějak zjistit podle pohybu přibližný počet brouků?“

„To asi těžko, pane profesore, počet kůrovců v tomhle smrku neodhadnu. Ale zaznamenal jsem jejich nahraný rozhovor.“

„Rozhovor?“ Profesor překvapeně povytáhl obočí.

„Ano. Přehraju vám to. Jen musím nastavit frekvence.“

Docent Pavel Krátký chvíli manipuloval s počítačem a potom pustil svému nadřízenému rozhovor.

„Úžasné! Nečekal jsem, že se nám podaří rozluštit jejich jazyk.To je zajímavý zlom v našem výzkumu kůrovců. Kdybychom měli možnost zkoumat jejich komunikaci, přijdeme na to, jak s nimi bojovat. Už je takhle nemocná půlka porostů na Šumavě, stromy postupně schnou a odcházejí. Pokračujte a pokuste se nahrát další rozhovory, abychom měli co největší přehled o jejich životě.“

„Jistě, pane profesore, naše zařízení bude komunikaci brouků nahrávat celou noc.“

 

Uplynul týden.

„Už se vám podařilo analyzovat nahrávky rozhovorů brouků z minulého týdne, pane kolego?“

„Ještě to nemám všechno, pane profesore, bylo toho opravdu hodně. Ale z velké části jsou to hádky jako při tom prvním rozhovoru, který jsem vám pouštěl.“

„Hádky? Kvůli čemu?“

„Je to různé. Pokud mají chodbičky hustě, často narazí při prokousávání chodbičky na soka a potom se do sebe pustí. Nejdřív slovně a potom fyzicky.“

„Zajímavé. Měli bychom tam nasadit své brouky, kteří budou komunikovat podle našich představ. Zatím mi prosím přepište všechny rozhovory, abych měl dostatečný studijní materiál.

„To budu mít brouka v hlavě,“ zasmál se Pavel Krátký. Profesor se také usmál.

„Ale spolehněte se, pane profesore, dodám vám to co nejdříve.“

 

Profesor Václav Pastrňák trávil už několik hodin poslechem kůrovčí komunikace. Mají zvláštní slovní zásobu, přemýšlel. Vytvořit umělého brouka, který by mluvil tak, aby si získal jejich důvěru, nebude jednoduché. Třeba tenhle rozhovor samečka se samičkou.On jí vlastně vyznává lásku. Ale jak! Pokud to náš počítačový program převedl správně, říká jí doslova: „Ty moje dřevnatá boubelko!“ A tohle taky nemá chybu – kůrovec v nejvyšším postavení je smrkáč! No, než se nám podaří naprogramovat tak dokonalého brouka, to dá práce! Aby si nejdřív sestavil jejich slovník. Bez spolupráce s oddělením biolingvistiky se neobejdou. Navíc musí zjistit, jak jsou na tom v oddělení robotické biologie s vývojem kůrovcového robota. Kromě jazyka musí umět perfektně prokousávat chodby, aby u živých brouků nevzbudil podezření. Teprve až bude robot takto vycvičen, budou ho učit reagovat na podněty od živého brouka. Každopádně to musí letos stihnout, protože jim končí vědecký grant.

 

„Vy jste doktorka Hudcová? Dobrý den.“

„Dobrý den, pane profesore. Co byste potřeboval?“

„Já se na vás obracím jako na expertku komunikace hmyzu. Sestavil jsem si na základě rozhovorů kůrovce jakýsi jeho minislovníček a byl bych vám vděčný, kdybyste mi ho zkontrolovala a případně i doplnila.“

„Jistě, pane profesore, bude to pro mě vítaná změna. Poslední dobou jsem se zabývala výhradně komunikací včel. Tam je spousta odkazů k typu letu, u kůrovce zřejmě bude rozvinutější slovník týkající se kvality dřeva.“

„Vidím, že jsem opravdu oslovil tu pravou,“ usmál se profesor. „Tak přeju hodně zdaru.“

 

„Pane profesore, tak máme první prototyp kůrovce. Pojďte se něj podívat.“

Profesor Pastrňák vyskočil ze židle. Hned ho musí vidět. V laboratoři přistoupil k malému teráriu, kde jejich robotický brouk běhal.

„Dejte  mu kus smrkového dřeva, jestli tam vleze,“ poprosil.

Asistent hned splnil úkol. Robot chvíli chodil dokola, ale nakonec se začal na dřevo sápat a po chvíli zmizel.

„Výborně, vlezl tam,“ radoval se profesor.

Dřevo dali asi za hodinu pod rentgen a nestačili se divit. Dokonale prokousané chodbičky.

„Tak to bychom měli,“ řekl profesor spokojeně, „teď přejdeme k jazykové výuce. S tím bude trochu problém, protože témata, která náš brouk bude před živými brouky probírat, nemáme v rozhovorech zaznamenaná. Je otázkou, jak na ně budou živí brouci reagovat. Ale zkusit to musíme.“

 

Uběhl měsíc intenzivní jazykové přípravy, na kterou dohlížela doktorka Hudcová. Musela řešit řadu nečekaných situací. Robot se totiž určitá slova nebyl schopen naučit. Právě ta ovšem potřebovali, aby použil. Ale po měsíci přece jen došlo k tomu, že je přijal do svého systému. Opakování je matka moudrosti, pomyslela si jeho učitelka. Když si byla jistá, že už jejich brouk základní komunikaci zvládl, zavolala profesora Pastrňáka a předvedla mu, co už jejich robot prostřednictvím počítačového programu umí říct.

Upozornila ho také, kde je robot nejvíc chybový. Nešlo mu třeba „padejte odsud“, tak to museli nahradit výrazem „couvejte“ a takto změnili asi další dvacítku výrazů. Profesor byl trochu skeptický. Navrhl, aby nejprve vyzkoušeli komunikaci s živými brouky v teráriu, než robota pustí do přírody. Ta dopadla vcelku úspěšně.

 

Po dalším měsíci se celý vědecký tým shromáždil uprostřed lesa u napadených smrků s tím, že svého robota vypustí mezi další brouky naostro. Několik členů týmu řídilo pohyby robotnického kůrovce. Docent Krátký zapnul nahrávání a doktorka Hudcová obsluhovala program komunikace. Robot nazvaný Scoly se dal do běhu po kůře smrku a pak zmizel v jakési skulince. Všichni napjatě sledovali na obrazovce, jak ho druzí brouci přijmou. Scoly prokousal chodbičku a potkal se s dalším kůrovcem.

„Ahoj, tebe neznám,“ pozdravil ho živý brouk.

„Ahoj, já nejsem odtud, ale přišel jsem vás varovat,“ řekl Scoly podle programu.

„Varovat?“ Zdá se, že pro živého kůrovce to bylo neznámé slovo.

„Prostě chci říct, abyste odtud vycouvali.“

„Vycouvali? Tady snad bude hořet?“ lekl se živý.

„Právě naopak, bude tu spousta vody.“

„Vody?!!!“ zařval živý brouk vyděšeně.

„Jasně, tady budou lužní lesy.“

„Jaký lesy?!“

„Lužní, všude tu bude voda.“

„Brrr, haló, všichni poslouchejte, bude tu voda, couváme!“

Ve smrku nastalo pozdvižení. Jeden kůrovec volal na druhého „Voda!“ a „Couváme!“ a „Pryč!“ Spousta brouků ucpala chodbičky a zadusila se. Ostatní je přelézali a snažili se opustit vyhlodaný strom. Brouci, kteří se dostali ven, spěchali oznámit tuto novinu do dalších napadených stromů.

 

Do druhého dne byl les bez kůrovce. To nikdo z vědeckého týmu nečekal. Všichni byli nadšení, nejvíc samozřejmě profesor.

„Pane profesore, gratuluji, vyhráli jsme boj s kůrovcem. Vyléčil jste nemocné srdce Evropy.“

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Názory čtenářů
06.05.2019 22:59
W.Floyd
Odposlechy už jsou všude! Taky mě už vrtá ten kůrovec pod šedou kůrou mozkovou. Nekonečný odborně-politický seriál CZ.
Pěkná povídka. Zaujala mě.
07.05.2019 07:23
Pepík z Hudlic
Floyde, pod šedou kůrou mozkovou naštěstí není dřevo, tak snad vrtá jen obrazně. :-)
Díky.
07.05.2019 21:42
fungus2

08.05.2019 06:52
Pepík z Hudlic
Ď. :-)
09.05.2019 14:37
Lee
Kam ty brouci odešli?
09.05.2019 15:12
Pepík z Hudlic
Bůh ví... :-))
Díky.
12.05.2019 19:51
josefk
a to ještě kdyby vypudili lýkožrouta, to by byl góól!
13.05.2019 07:37
Pepík z Hudlic
No to jo! Dvě mouchy, totiž dva brouky jednou ranou! Mohl by se tam připlést i brouk alias. :-)))
14.05.2019 13:52
psavec
Tipuju.
18.05.2019 07:02
Pepík z Hudlic
Moc díky, psavče.

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)