Broukání |
Slyšel jsem mluvit moře
šeptalo tajná slova
klasicky
pak ještě jednou znova
teď trochu divně
lehce sarkasticky
to moře dělává
schová se mezi skály
a potom vyskočí
abychom se ho báli
a my se bojíme
srabíci vyděšení
tíhneme duší, tělem
ke křehké matce Zemi
když vejde noční mlha
hřejeme ruce v ohni
prosíme vítr mocný
zas naší loďkou pohni
dovez nás k domovu
kde naše láska plane
splníme naše sliby
tolikrát vynechané
a život spojí dlaně
trpce a dramaticky
a moře šeptne slova
tak stejná jako vždycky
o nás a o svém blouznění
je noc v lidském blížení. |
|
Názory čtenářů |
06.05.2019 18:50
Pepík z Hudlic
|
Moc hezké. |
06.05.2019 22:54
W.Floyd
|
Pěkné poetické broukání o životě. Pozoroval jsem moře večer. A když člověk sedí na molu a poslouchá vlny klevetivé tak jej, panečku, ale napadají myšlenky... |
12.05.2019 19:45
josefk
|
milené je to |
14.05.2019 14:01
psavec
|
Líbí se mi. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|