Dílo #71955
Autor:Pepík z Hudlic
Druh: Tvorba
Kategorie:Próza/Miniatura
Zóna:Jasoň
Datum publikace:24.04.2019 12:37
Počet návštěv:80
Počet názorů:6
Hodnocení:3

Moje babička

Moje babička s dědečkem žili v malém hanáckém městečku Tovačov, proslaveném písničkou Tovačov, Tovačov, tovačovský zámek. Jako děti jsme s bratrem po zdejší zámecké zahradě běhali, bohužel byla tehdy bohužel dost zpustošená.

Babička s dědou měli velkou zahradu, kde pěstovali zeleninu a ovoce, před zahradou byl ještě dvorek, který lemovaly domečky připojené k hlavnímu domu, v jednom byla prádelna alias prádelka, v dalším měl děda ponk a složené zásoby dřeva na topení, proto mu říkal dřevník. A jeden domeček sloužil jako kurník pro slepice.

Babičku ve vzpomínkách nejčastěji vidím, jak přikládá do sporáku, na kterém je spousta hrnců, nebo jak sedí s velkou mísou mezi koleny a zpracovává kynuté těsto. Než se dala do vaření, vždy nejprve obešla zahradu. Její drobná postava se po zahradě pohybovala nesmírně hbitě. Brzy měla plný kýbl zeleniny. Vytrhla mrkev, petržel, pažitku a okurku, nakopala brambory. A potom nastal v kuchyni její kuchařský koncert. Dala vařit maso na polévku a nakrájela do ní zeleninu. Do dalšího hrnce dala vařit oškrábané brambory. Potom naklepala a osolila vepřové řízky a obalila je. Než se uvařila polévka a brambory, připravila si těsto na domácí nudle  a rozválela ho na stole u okna na tenký plát. Zkušenými pohyby potom velmi rychle nakrájela nudličky do polévky. Dala smažit řízky a přitom ještě udělala okurkový salát. Příprava oběda tak trvala skoro celé dopoledne. Rádi jsme babičku nejen sledovali, ale taky jí s přípravou jídla pomáhali, přestože jsme to nedělali tak šikovně jako ona.  Nachystali jsme s babičkou na stůl talíře a babička zavolala: „Dědó, oběd!“ Potom nalila polévku. Děda nešel. A stále nešel. „Dědó, pojď k obědů!“ volali jsme s bratrem. Děda konečně přišel a snědl jednu lžíci polévky. „Vždyť je to studený!“ protestoval. Odešel zpátky na zahradu okopávat brambory. Babička vzdychla a šla polévku ohřát. My s bratrem jsme se do polévky s domácími nudličkami s chutí pustili. A děda po chvíli taky.

Kromě běžných jídel jako řízky či vepřová se zelím a s knedlíkem měla babička i svoje speciality. Například čočkovou polévku a bachance. Bachance byly vlastně jakési slané lívance, které s čočkou dokonale chuťově ladily. Také si vzpomínám na bramborovou omáčku. Byly to brambory uvařené v tenkých plátcích s bobkovým listem a poté zahuštěné jíškou a dochucené trochou octa. K bramborové omáčce se jedlo uzené maso nebo párek. Toto jídlo mám rád dodnes právě proto, že voní dětstvím a vzpomínkou na babičku.

Babička samozřejmě pekla výborné buchty a koláče. Nejradši jsme měli ty, kterým se dnes říká valašské regály, ale my jsme tomu tak tenkrát neříkali. Pro nás to byl prostě velký koláč. Dovnitř babička dívala tvaroh a nahoru povidla. Pekla i povidlové buchty a ovocné koláče, které se na Moravě nazývají táč. Zbožňovala jsem její jablečný závin z kynutého těsta.

Zahrada byla plná ovocných stromů, jabloní, švestek, rynglí. Nás jako děti nejvíc přitahovala hruška zvaná praška s malými hruštičkami. A samozřejmě rybízové a malinové keře, které rostly podél celého plotu. Často jsme od rybízu měli pusu celou kyselou a odřený jazyk. Kyselá byla i rebarbora, ze které babička dělala skvělý kompot.Z rybízu, bílku a trošky cukru šlehala výbornou rybízovou pěnu, chutnala nám i pěna z malin. Dávali jsme si do ní kulaté piškoty a byla to pro nás nevídaná pochoutka.

Zeleninu i ovoce babička různě zpracovávala, kromě marmelád a nakládaných okurek si pamatuju na nakládaná zelená rajčata s cukrem, která chutnala jako kandované ovoce. Často jsme měli i křížaly, protože na zahradě rostlo několik jabloní.

Kromě toho byla babička vášnivá bylinkářka. V horní části zahrady pěstovala bylinky, hlavně diviznu, kterou potom sušila pod okny na novinách. Měla i knížku o bylinkách a vyznala se v tom, na co která bylina pomáhá. Nepamatuju si, že by kdy babička byla nemocná.

Babička se celý život pohybovala na čerstvém vzduchu, než v Tovačově zavedli vodovod chodila pro vodu do studny, pracovala na zahradě, jedla čerstvou zeleninu a ovoce. Vychovala tři děti a pomáhala s péčí o čtyři vnuky. Ještě na svoje devadesátiny plánovala, že si na zahradě zasadí jabloně polokmeny, aby na ně dosáhla a nemusela volat příbuzné a sousedy na česání jablek. Zemřela v 98 letech stářím.

 

 

 

Názory čtenářů
25.04.2019 00:10
josefk
Pepiku, regál nee, frgál! :)) a táč není ovocný koláč, ale litá buchta :))
a bramborové omáčce jsme říkali brambory nakyselo :)) a praškám piksleny :)) a nechápu, proč koláčům se říká kolem Prostějova koblihy :)) a pro babičky jedině čtvrtkmen! :)) a naše babička každý den odpoledne volávala: svačinka!! :) mívali jsme bílý kafe a bábovku nebo krajíc chleba s máslem nakrájený na rybičky, s pažitkou :))
jo, je to sranda, ty naše vzpomínky prolezlé sklerózou...
:o)
25.04.2019 00:25
fungus2

25.04.2019 01:00
W.Floyd
Pěkné a zajímavé nostalgické vzpomínání. Mládí máme navždy prorostlé celým tělem. Také mám krásné vzpomínky na obě babičky.
25.04.2019 07:34
Pepík z Hudlic
Tak nevím, Josefe, nenaklonoval sis moji babičku??? U nás byl táč kynutá buchta nahoře s ovocem, bramborové omáčce jsme taky říkali máčka. Ty jsi od Prostějova?

Díky, Floyde za souvzpomínku. I tobě, fungusi za tip.
28.04.2019 22:23
josefk
Pepík z Hudlic napsal(a):
Tak nevím, Josefe, nenaklonoval sis moji babičku??? U nás byl táč kynutá buchta nahoře s ovocem, bramborové omáčce jsme taky říkali máčka. Ty jsi od Prostějova?

kósek, vítr tam proti vane :)
29.04.2019 09:00
Pepík z Hudlic
:-)))

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)