Aniž si to uvědomujeme, soutěžíme od útlého dětství. Ve školce to má ještě podobu hry typu „Kdo bude první v jídelně?“ Postupně se ale dětská hra mění v boj o uplatnění. Soutěžíme o přijetí na střední školu, o přijetí na vysokou školu, potom soutěžíme o pracovní místo, o partnerku či partnera atakdále. Život je vlastně jedna veliká soutěž.
Někteří lidé ovšem soutěží jaksi navíc, třeba pro zábavu při různých sportovních kláních, pro peníze v televizních vědomostních soutěžích, někteří zas chtějí vědět, zda má jejich tvůrčí činnost nějakou hodnotu, a proto obesílají různé fotografické a další soutěže, aby se to prostřednictvím poroty dověděli. Soutěžit se zkrátka dá různými způsoby.
Ale ať soutěžíme jakkoli a v čemkoli, vždycky nás to posouvá někam dál. Hlavním cílem soutěže totiž není vyhrát, ale porovnat se s ostatními a přijít na to, kde je naše místo. Buď si uvědomíme, že něco děláme dobře a že má smysl v tom pokračovat, nebo nahlédneme, že tudy naše životní cesta nevede a začneme se věnovat něčemu jinému.
|