ježoještěrky jsou druhem málem vyhynulým před 178 milijony roku. To by nevadilo nikdy. Jde o to, že jsou divé. Vlastně žživé. No, co! A jako s živými, musíme s nimi zacházet. Jdou po cestě, já je nevidím, jsou tam. Dvě.Zelená, žlutá. Brrr. Ale ale. Jaj! Co tomuže být. Fantomas to nebude, to je v jiným filmu.

Kocour Filomén je v prdeli, jak Baťa s dřevákama a my  makáme.

a ježoještěrky se nepřestávají vobjevovat. Jsou všude. Kam jdu, tam jsou. Za stromem, za lesem, nechceš je! Nevadí jim nic. Jsou pořád tu a jsou důkazem nesmírné existence, která plyne.

ježoještěrkám vděčíme za příjemné procházky

v přírodě

doma též

a zase sbírat oblázky

půjdeme na hraně

kéž nestranně

z vody stavět stezky

 jsou neprašné

a vzácné fresky

svítí coby fosforesky

v ježoještěrčích tlamičkách né pitoreskně

leč oslavně

nejsouc na zhynutí

nikdy nevyhynou

nikdy se nikdo nebude bavit o jejich vymírání

nikdy nikdo a nikde se nedočteme o jejich týrání

nikdy nikdo a nikde nižádný tvor jimi nebude plýtvat

nikterak se neproviní žitím

!!!!!!!!!!!!