Byl jednou jeden bezdomovec a ten měl dvě děti –Jeníčka a Mařenku. Bydlel s nimi v zahrádkářské kolonii blízko lesa. Jednoho dne už neměli co jíst, tak se společně vypravili do lesa na houby. Tatínek šel napřed a děti za ním. Ale jak se zastavovaly a sledovaly veverky a srnky, tatínek jim brzy zmizel z očí. Děti místo hub začaly sbírat borůvky a maliny, protože měly hlad. A jak tak chodily po lese, přiblížil se večer a začalo se stmívat.
„Neslyšíš auta, Jeníčku? Na konci lesa by měla být dálnice,“ poznamenala Mařenka.
Jeníček ale zavrtěl hlavou. „Radši vylezu na strom a podívám se, jestli někde nesvítí světýlko.“
Jeníček šplhal v zahrádkářské kolonii na různé stromy, tak mu nedalo práci vylézt na vysoký smrk, aby se rozhlédl. A skutečně uviděl světýlko.
„Musíme jít támhletím směrem,“ ukázal Mařence.
Došli na palouček a uviděli chaloupku ze samých pomfritů.
„Jé, tady je McDonald's,“ zaradoval se Jeníček a hned si vzal jeden hranolek.
Sotva se do něj zakousl, vrzla vrátka a před chaloupku vyšla ježibaba v zástěře s nápisem Happy meal.
Rozhlížela se. „Kdo mi to loupá hranolek?“ Potom uviděla obě děti. „Ale to jsou k nám hosti,“ zaskřehotala. „Dnes máme výhodné slevy. Pojďte dál.“
Oba už měli hlad, tak se nenechali pobízet.
Ježibaba měla v chaloupce dva veliké friťáky, v jednom dělala hranolky a ve druhém hamburgery.
„To jsem ráda, že jste přišli, maso na hamburgery mi už dochází,“ řekla poté, co je zavřela do zvukotěsné a vypolštářované garáže.
Poté jim každý den donesla velkou porci mastných hranolků tu s kečupem, tu s tatarkou, tu s nějakým dipem nebo dresinkem. Jeníčkovi i Mařence se při pohledu na hranolky už dělalo špatně.
Nastal den, kdy ježibaba usoudila, že jsou dostatečně vykrmení, aby si z nich mohla udělat hamburgery. Každého chtěla strčit do jednoho friťáku.
Jeníček přemýšlel. Ježibaba je moc velká, do friťáku se nevleze. A tak zvolil jinou taktiku.
„Já nevím, jestli to naše maso není pro tvé zdraví škodlivé,“ začal.
„Proč myslíš?“ nechápala ježibaba.
„Po té hranolkové kúře máme určitě oba v háji žlučník a škodliviny se odtamtud šíří do celého těla.“
„To máš pravdu,“ zarazila se ježibaba. „Tak vám žlučníky vyoperuju.“
„Ty to umíš?“ vyděsila se Mařenka.
„No co, rozpářu vám břicho a žlučník vyndám. Ale neboj, děvenko, před operací vás opiju.“
„No jo,“ vložil se do toho opět Jeníček. „My jako mladiství jsme alkohol nikdy nepili a neumíme to.“
Ježibaba spráskla ruce. „To je s váma práce. Vy akorát tu colu, co?“
Donesla celou láhev vodky. „Takhle se pije,“ řekla a vypila ji na ex. Ale to bylo moc i na ježibabu. Najednou se skácela na zem v bezvědomí.
Jeníček s Mařenkou nelenili a co jim jejich tlustá těla stačila, utíkali na policii.
Tam se setkali i s tatínkem, který po nich vyhlásil pátrání.
„Tak to jsou ti pohřešovaní,“ smáli se policisté.
Za dopadení ježibaby byl tatínkovi s odvážnými dětmi přidělen sociální byt. Ježibaba skončila ve vazbě a firma McDonalds byla pro škodlivost lidskému zdraví zakázána.
|