Kate Rousseauová pila kávu na rohu jedné z magistrál a malé uličky, skříplé mezi věžáky, myslela na Franka Downera, na svůj život plný obrazných i reálných kopanců a pádů ze schodišť a přemýšlela, jestli to spolu souvisí. Káva byla o trochu víc horká, než čekala, takže si při prvním usrknutí spálila rty i jazyk. Servírka tančila s konvičkou kávy po podniku jako krasobruslařka s imaginárním tanečním partnerem a usmívala se.  Každý, kdo se na ni podíval, získal celodenní bonus v podobě zlepšení nálady bez příplatku. Kate jí její úsměv opětovala a pomyslela na poučku, že život máte takový, jaký si ho uděláte.

    Což Kate připomnělo, že toužila už asi týden po čokoládovém croissantu, který vídávala skrz výlohu cestou domů. Takže se zvedla a došla k pultíku. Poprosila o zákusek a šla si sednout. Zakousla se do něj a byl přesně takový, jak doufala. Křehké těsto a roztékající se náplň jako láva zaplavující údolí.

Slyšela tiknout hodiny a skoro vnímala, jak ručička na ciferníku rozhrnuje vlny reality. Dveře se rozletěly a dovnitř vběhl malý čínský chlapec a za ním „Kdyjsemsinaposledvkliduvychutnalacroissant“ Frank Downer. Zaostřila pohled na oba příchozí, ale snadno to nešlo, byla až po uši potopená v rozkoši a nechtělo se jí ven.

„Kate!“ Musel s ní zatřást. Asi to trochu přeháněla. „Pojď!“ Při cestě kolem pultu nechali na jejím mramorovém povrchu peníze za rozkoš a kávu a vypadli. Zaklaply se za nimi dveře a realita se vrátila do uspěchaného normálu. Doprčic!