חֲנֻכָּה ženo – když vejsknu, že jsem doma o tobě vejskám… milenko má
šeptneš ve dveřích – milený (bóže…!?) tak TO jsi ty ??!
hned nadělám ti šlápoty a hýknu… je bezva přece že utekl jsem ze svý klece na c e l e j den! - není to málo? spinnaker dmutej byl by mne to hnalo k tvý řece… domů…
a něco nesu (na stůl pokládám hned svícen) je Chanukah – je svátek světel ! (světýlko moje!) juj – tak jsem letěl abych tě zastih a zažeh…
vím miláčku jak obáváš se co bude až tě promnu v pase - bude jen to že budem s p o l u !
a rána budou u zchystaného stolu - káva... a tousty... a tvoje rty...
ty přísně: už vytřel jsi ty šlápoty !? dodáš: Brunííí – ti roste kštice ! (chceš džem?) odpovim: však co chceš více – i koupu se... (dík – je vý-bor-neeej !) a rovněž tloustnu – však i ty! (jo šlápoty? – už sem je vytřel no…) jen na balkoně doutník kouřim vždy jen pár bafů… (stál sevndollars si představ!) dusím ho rychle – však po tě toužím ne? a taky – by záclony ti nesmrděly budeš-li chtít zůstanu do pondělí - i prach ti utřu - jo?
ženo má – však usmíváš se... tak líbnu slzu na tvý řase a špitnu - doma jsem tam... tam kde jsi ty doma – jsou rána a tvý rty!
* |