S babičkami se v poslední době rotrhl pytel. V obchodech jsou běžně k dostání babiččiny buchty a babiččiny nudle, které mají symbolizovat vysokou kvalitu. V televizi se vysílá pořad Co naše babičky uměly a my jsme zapomněli. Kdo jsou vlastně tyto babičky?
Dnešní ženy středního věku, na které podobné reklamy a pořady cílí, mají babičky plus mínus osmdesátileté. Narodily se tedy někdy ve třicátých, maximálně dvacátých letech a své mládí prožily za války a v letech padesátých, tedy v době začínajícího komunismu. Jsou to opravdu ty babičky, které mají autoři uvedených sloganů na mysli?
Asi ne. Daleko spíše odkazují k babičkám, které prožily mládí za první republiky nebo ještě na konci Rakouska-Uherska.Mluvíme-li o mužích této doby, zpravidla jim dáváme nálepku "naši předkové", nikoli "naši dědečci". Ale jak nazvat předky ženského pohlaví? Máme jim snad říkat přechýleně předkyně? To není hezké. A tak saháme k poetickému označení babička, které má navíc u většiny lidí pozitivní konotace.
Dnes vlastně kromě významu "matka matky a matka otce" toto slovo znamená i "žena, která žila zhruba před sto lety a zanechala nám odkaz v podobě znalostí týkajících se domácnosti, domácího zvířectva a pěstování zeleniny a dalších plodin".
Takže: Ať žijí všechny současné i minulé babičky! |